Pro většinu lidí nedostupné byty v Praze jsou poněkud v rozporu s politiky slibovanými zemskými ráji, pozitivy a životními jistotami. Nicméně jde o důsledek poctivého snažení politiků, kteří rovněž slibovali, že se o nás postarají, ať chceme nebo ne. Podívejme se, jak vypadá lekce z praktické ekonomie. Naprosto ponechme stranou stavební řízení a nový stavební zákon, který media řeší neustále. Podívejme se na to z jiného pohledu. Po poslední krizi peníze ztratily hodnotu, protože významné centrální banky přistoupily k léčbě levnými penězi. Začal s tím americký FED a naší ČNB nezbylo než následovat. Drobná odbočka – k čemu je nám dobrá nezávislá měna, když stejně následujeme velké kluky? Nahoře na obrázku vidíme, čím to začalo. Nejstarší papírové peníze na světě vznikly v Číně za vlády dynastie Sung (960 – 1279 po Kr.).

Levné peníze

Levnými penězi tažená hospodářská prosperita má své důsledky, i když jde o osvědčený recept, jak vyhrát nejbližší volby. V Praze se kombinují dva faktory. Levné peníze znamenají levné a snadno dostupné hypotéky. Když už banky mají levné peníze, tak s nimi něco musejí dělat. Levné peníze znamenají i fakticky nulový úrok na peněžních úsporách. O úspory střádalů nikdo nestojí. Co zbývá lidem, kteří se skutečně chtějí zabezpečit na stáří? Koupě investiční nemovitosti, nejspíš bytu. Penzijní reforma ze strany státu je v nedohlednu. Racionálně uvažující lidé sotva poslechnou vábničku investování do cenných papírů a jejich nejrůznějších derivátů, byť to do nás banky a zprostředkovatelé perou pod tlakem. Investiční byt zůstává jako jediné skutečné zabezpečení na stáří. Nyní jsou z majitelů investičních bytů bezohlední lakomci, které je třeba danit a kteří mohou za nedostatek bytů v Praze.

Účet dlouhodobých investic

V našem právní řádu se nejspíš brzy objeví účet dlouhodobých investic. Jde o souhrnné označení pro daňově podporované investice prostřednictvím speciálních účtů u profesionálních správců. Vlády nejprve přiškrtí nulovými úroky klasické spoření na k tomu určených bankovních účtech, aby daňově podporovaly rizikovější investice. Kupodivu nejde o český výmysl, ale o přijetí zahraničních vzorů. Nic proti přejímání cizích vzorů, ale zrovna tenhle nápad mohl na druhé straně Šumavy klidně zůstat. Prospěch přinese hlavně bankám, brokerům a ostatním investičním zprostředkovatelům.

Nájemní bydlení

K tomu přistupuje i podnikatelské prostředí, které vzniklo jako důsledek poctivého snažení politiků v devadesátých letech. Nájemních bytů se staví velmi málo. Lví podíl na tom má tehdejší špatná vymahatelnost práva a faktická nemožnost zbavit se neplatícího nájemníka. Před dvaceti lety to bylo tak obtížné, že všichni stavěli byty k prodeji a ne k nájmu. Dnes už je to lepší, ale zavedené způsoby se mění jen zvolna. Bez vlivu nezůstaly ani naštěstí již zrušené pro majitele činžovních domů téměř likvidační regulace nájmů.

Jsem nejspíš velký snílek, když bych chtěl, aby politici konečně přestali řešit naše konkrétní problémy a starali se o nás jako jednotlivce co nejméně. Stejně svou snahou o zemský ráj zasejí sémě nových problémů v budoucnosti. Dřívější ochrana nájemníků a levné peníze, tedy politické akce, které měly řešit tehdejší problémy, vyústily v současné drahé  byty v Praze. Úplně by stačilo, aby stát vytvářel a zajišťoval dobře fungující infrastrukturu a dbal na rychlé prosazení práva. Lidé pak už své problémy vyřeší. Tlak na byty v Praze by byl menší, kdyby lépe fungovala příměstská doprava a bylo reálné dojíždět z větší dálky, než dnes.

Navíc se nemohu zbavit dojmu, že situace, že většina lidí nemá na vlastní byt v metropoli, je v Praze stejná jako všude na světě. Takže rozumné politické řešení nejspíš neexistuje, což se slibovanými zářnými zítřky příliš nesouzní. Zbývá regulace, buzerace a zdaňování přičinlivých ve jménu skvělých zítřků.