Zuby dravce nevidíme

30.6.2019
Zdroj:
A.Velasco-Hogan et al., On the Nature of the Transparent Teeth of the Deep-Sea Dragonfish, Aristostomias scintillans, Matter, 2019, doi: 10.1016/j.matt.2019.05.010
Zdroj
Detail zubů pestrosvítivce jiskřícího (Aristostomias scintillans), A.Velasco-Hogan et al., On the Nature of the Transparent Teeth of the Deep-Sea Dragonfish, Aristostomias scintillans, Matter, 2019, doi: 10.1016/j.matt.2019.05.010.

Zájem o kořist maskuje hlubokomořská ryba pestrosvítivec jiskřící (Aristostomias scintillans, angl. dragonfish) průhlednými zuby. Kombinace tmavého těla a průhledných zubů ji v podmínkách extrémně malého množství světla hluboko v moři činí prakticky neviditelnou. „Většinu času tráví čekáním na kořist s rozevřenými čelistmi. Zuby jsou stále odkryté, takže průhlednost má velký význam. Neodrážejí ani nerozptylují bioluminiscenci okolí,“ vysvětluje první autorka publikace Audrey Velasco-Hogan z University of California v San Diegu.

Hlava pestrosvítivce jiskřícího. Žádný velký fešák, co? Foto David Baillot/UC San Diego Jacobs School of Engineering.Jak pestrosvítivec vytváří průhledné zuby, když všichni ostatní je mají bílé? Evoluce dala vznik zajímavému kompozitnímu materiálu. Chemické složení skloviny a dentinu je stejné jako u jiných živočichů. Tvoří je směs hydroxylapatitu Ca5(OH)(PO4)3 s organickým materiálem, zejména kolagenem. Hydroxylapatit vytváří částice o průměru kolem 20 nm, což je mnohem mně než u jiných zubatých tvorů a mnohem méně než vlnová délka světla, která se pohybuje ve stovkách nanometrů. Takže je prostě nevidíme. V dentinu, který tvoří vnitřní část zubu, chybí jinak běžné kanálky, které z valné části zodpovídají za odraz dopadajícího světla. Struktura je shodná jako u skloviny. Audrey Velasco-Hogan opět dodává: „Jedinečné vlastnostmi odlišují tyto zuby od těch, které známe u mnoha jiných zvířat a lidí.“

 

Změna klimatu neštimuje

28.6.2019
Zdroj:
R.seager et al., Strengthening tropical Pacific zonal sea surface temperature gradient consistent with rising greenhouse gases, Nature Climate Changevolume 9, pages 517–522 (2019) doi.org/10.1038/s41558-019-0505-x
Zdroj
Nahoře klimatickým modelem určené teploty tropické oblasti Tichého oceánu, dole teploty skutečné. Čím tmavší hnědá, tím teplejší voda. Na okrajích obrázku vidíme šedě vyznačenou Austrálii (vlevo dole) a část Střední a Jižní Ameriky (vpravo nahoře). Longitude značí zeměpisná délka, latitude zeměpisná šířka, obr. R.seager et al., Strengthening tropical Pacific zonal sea surface temperature gradient consistent with rising greenhouse gases, Nature Climate Changevolume 9, pages517–522 (2019) doi.org/10.1038/s41558-019-0505-x.

Zásadní rozdíly mezi skutečnou teplotou rovníkových oblastí Tichého oceánu a teplotou určenou podle klimatického modelu vidíme na obrázku. Zjevně se neshodují ani v hrubých rysech. V rovníkovém pásu, kde model předpovídá vodu nejteplejší, je ve skutečnosti nečekaně chladnější. Podle stejných modelů klimatologové odvážně předpovídají s velkou přesností vzrůst teploty na Zemi kvůli rostoucí koncentraci antropomorfní oxidu uhličitého na desítky let dopředu. Zásadní vada těchto modelů je, že během uplynulých dvaceti let nedokázaly popsat změny klimatu tak, jak skutečně probíhaly:

akademon.cz 5.3.2014: Alarmistický chaos

akademon.cz 20.3.2013: Země se neohřívá

Zruční modeláři samozřejmě soustavu diferenciálních rovnic (model) okamžitě upravili, aby odpovídala skutečnosti. Síla vědeckého postupu je však v tom, že by měl být schopen poskytnout předpověď. Správnou předpověď bychom mohli pokládat za potvrzení hypotézy o vlivu oxidu uhličitého z fosilních paliv na zemské klima. Bohužel současné klimatické modely správné předpovědi neposkytují a korekce ex post nelze mít za důkaz. Ex post vysvětlíme všechno. Současný stav klimatického bádání připomíná mnohem více ideologii nebo náboženství než na důkazu založenou vědu.

30.6.2019: Vzhledem k značnému zájmu čtenářů o tuto aktualitu připojuji ještě další odkazy:

akademon.cz 10.3.2005: Zejména druhá polovina aktuality je stále aktuální, přestože vznikla v roce 2005

Rozhovor o globální změně klimatu, Vojtěch Razima,Ondřej Dvořák

Kolemjdoucí 30.6.2019: To je tak stupidní komentář, že lze jen doufat, že autor neutrpěl vzdělání v něčem byť i jen vzdáleně podobném vědě nebo filozofii. Dělat skandál z toho, že došlo k diskrepanci mezi modelem a naměřenými daty a ještě větší z toho, že byl model upraven tak, aby tuto diskrepanci pojal, může jen naprostý houska, který neví, že právě takhle se v přírodních vědách pracuje - pokud jsou dodrženy jisté podmínky. K jejich (ne)dodržení se ale autor komentáře vůbec nevyjadřuje, pouze přidává další silácké pindy.

30.6.2019: Keep cool on global warming. Když nemáte věcné argumenty, můžete dehonestovat oponenta. Asi žádný model zpočátku nesouhlasí se skutečností, a je třeba ho odladit. Potud standardní postup. Chybné je z neodladěné modelu vytvářet dlouhodobé předpovědi a urputně je obhajovat jako správné. Máte-li pocit, že v aktualitě něco chybí, tak se těm vámi zmiňovaným podmínkám můžete klidně vyjádřit a poučit nás, neostýchejte se.

Jirka 1.7.2019: Článek je chytrej, to se ale nedá říci o některých diskutujících. P.S.: Pamatuji ještě dobu, kdy stejní troubové tvrdili, že se blíží doba ledová. A zřejmě na to bylo málo peněz, tak změnili názor.

Jan Jančura 2.7.2019: Pokud to chápu správně, tak model z 90. let 20. stol. se neprošel testem, jeho závěry se nepotvrdily. Tak se model upravil tak, aby zohlednil dnešní skutečnosti. Takže máme nový, neověřený model, který bude čekat dalších 20-30 let na ověření.

3.7.2019: 15 let by stačilo.

Michal Kravick 5.7.2019: Všetky modely postavené na chybných základoch potrebujú nové a nové korekcie. V prípade klimatických modelov to plati dvojnásobne, lebo termoregulatorom planéty Zem je VODA, ktorej modelári v modeloch dali metafyziky rozmer. Preto im vyšlo že kontinenty sa ohrievala od oceánov a ono je to naopak. Vysušovanie kontinentov mení ich teplotný reżim a prvé sa prehrievaniu kontinenty, ktoré následne zdynamizuvavaju pohyby vzduchových mas v atmosfére a to sa samozrejme mení na dynamike teplých prudoch v oceánoch...

 

Injekci řídí odpor

27.6.2019
Zdroj:
G.D.Chitnis et al., A resistance-sensing mechanical injector for the precise delivery of liquids to target tissue, Nature Biomedical Engineering (2019) DOI: 10.1038/s41551-019-0350-2
Zdroj
Schéma injektoru i2T2, G.D.Chitnis et al., A resistance-sensing mechanical injector for the precise delivery of liquids to target tissue, Nature Biomedical Engineering, 2019.

Informace o injektoru i2T2 v podobě videoaktuality naleznete na YouTube.

Zavést správně injekční jehlu do cévy nebo tělní dutiny není úplně snadná věc. Zkušenost nahradí speciální injektor i2T2, který při zapichování reaguje na odpor tkáně. Je to velmi jednoduché mechanické zařízení. Na rozdíl od běžné injekční stříkačky má dva pohyblivé písty s kapalnou náplní mezi nimi. Horní píst je stejný jako u běžné injekce, ve spodním je otvor s nasazenou jehlou. Je-li špička jehly v pevné tkáni, tlak na horní píst injektoru se kapalinou přenáší na spodní píst s jehlou, která proniká hlouběji. V okamžiku, kdy špička pronikne do dutiny nebo měkčí tkáně, poklesne odpor, a horní píst začne jehlou vytlačovat ven tekutý obsah injekce.Na videu vidíme, jak to funguje. (G.D.Chitnis et al., A resistance-sensing mechanical injector for the precise delivery of liquids to target tissue, Nature Biomedical Engineering, 2019).

„Zavedení běžné jehly do vybrané tkáně může být obtížné a často vyžaduje velmi zkušenou osobu. V posledním století došlo k minimálním inovacím vlastní jehly, a my jsme viděli možnost vyvinout lepší, přesnější zařízení. Chtěli jsme zlepšit zavádění do tkání a zároveň zachovat maximální jednoduchost kvůli snadnému užívání,“ říká prof.Jeff Karp z Brigham and Women’s Hospital v Bostonu.

 

Bakterie nás (pro)ženou

26.6.2019
Zdroj:
J.Scheiman et al., Meta-omics analysis of elite athletes identifies a performance-enhancing microbe that functions via lactate metabolism, Nature Medicine (2019) doi: 10.1038/s41591-019-0485-4
Zdroj
Silně zatížený sval získává energii rozkladem glukózy na pyruvát a laktát.

Střevní bakterie Veillonella atypica zvyšují náš fyzický výkon. Pokusy na laboratorních myších ukazují, že až o 13%. Nacházíme je ve stolici marathonských běžců, ale nikoliv chronických nesportovců upřednostňujících ležení na pohovce. V. atypica jsou jediné bakterie, které jako zdroj uhlíku využívají pouze laktát, anion kyseliny mléčné, CH3CH2COO-. Při velké tělesné námaze vzniká ve svalech rychleji, než ho dokážeme odstraňovat. Pokusy s laktátem značeným radioaktivním uhlíkem 14C ukázaly, že z krve přechází do střeva, kde z něj V. atypica vyprodukuje propionát CH3CH2 CH2COO-.

Přímé podávání propionátu laboratorním myším pomocí klystýru ukazuje, že propionát je sloučenina zodpovědná za vzrůst výkonu, byť přesný mechanismus doposud znám není. Šéf výzkumu Aleksandar D. Kostic z Joslin Diabetes Center v Bostonu shrnuje: „Podtrhl bych, že u sportovců podávajících výkon vzniká kladná zpětná vazba. Produkují něco, co tyto specifické bakterie chtějí. Oproti tomu mikroby produkují něco, co prospívá hostiteli.“

Pokračující výzkumy přisuzují střevním bakteriím stále větší význam. Je možné, že nám pomáhají vypořádat se i s některými genetickými poruchami. Prof.Cisca Wijmenga z Groningenské univerzity na konferenci Evropské společnosti pro lidskou genetiku (European Society of Human Genetics - ESHG) v Göteborgu v červnu t.r. hovořila o větším množství bakterií Lactobacillus ve střevě osob s laktózovou intolerancí. Laktózová intolerance je neschopnost organizmu trávit mléčný cukr laktózu způsobený nedostatkem příslušného enzymu laktázy. Lactobacillus, jak již název napovídá, laktózu rozkládá.

akademon.cz 11.2.2002: Naše schopnost pozřít mléko vznikla díky mutaci

 

Kyanidy nahradíme

25.6.2019
Zdroj:
https://www.csiro.au/en/News/News-releases/2019/Cyanide-free-gold-goes-into-production
Zdroj
Zlatý důl Super Pit v Západní Austrálii, foto Brian Voon Yee Yap, CC BY-SA 3.0, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.en.

Nahradit toxické kyanidy nebo rtuť při těžbě zlata zamýšlí australská společnost Clean Mining Limited. V Západní Austrálii provozuje testovací zařízení, které k loužení zlata z hornin využívá thiosíran S2O32-. Jemně rozptýlené zlato v horninách umíme zatím vytěžit jenom tak, že ho rozpustíme buď jako kyanidový komplex nebo jako amalgám (roztok kovu) ve rtuti. V současnosti se 75% zlata těží pomocí kyanidů jako dikyanozlatný anion Au(CN) 2-. Netřeba zdůrazňovat, že životní prostředí dostává pořádně na frak.

Clean Mining Limited plánuje novou technologii vyvinutou v australském CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation) po otestování dodávat těžařským společnostem. Výhodou je, že původní technologii pro kyanidové loužení lze přizpůsobit pro thiosíran. „Technologie je škálovatelná a nákladově efektivní a proces byl testován a ověřen v průmyslovém měřítku, přičemž poskytl komerčně životaschopné výsledky,“ shrnuje výhody Jeff McCulloch, výkonný ředitel Clean Mining Limited. Zlato v dnešní době představuje důležitou průmyslovou surovinu, protože trochu ho najdeme v každém elektronickém zařízení. Jeho význam jako tezauračního kovu silně poklesl.

Pomocí thiosíranu se již delší dobu těží i stříbro. Díky své schopnosti rozpouštět tento kov byl thiosíran součástí ustalovačů, když se ještě fotografovalo pomocí klasického bromostříbrného procesu.

 

Mozky se synchronizují

24.6.2019
Zdroj:
S.Hoffmann et al., Duets recorded in the wild reveal that interindividually coordinated motor control enables cooperative behavior, Nature Communications, volume 10, Article number: 2577 (2019) doi: 10.1038/s41467-019-10593-3 - Wujie Zhang, Michael M. Yartsev, Correlated Neural Activity across the Brains of Socially Interacting Bats, Cell, 2019; DOI: 10.1016/j.cell.2019.05.023 - L.Kingsbury et al., Correlated Neural Activity and Encoding of Behavior across Brains of Socially Interacting Animals, Cell, 2019; DOI: 10.1016/j.cell.2019.05.022
Zdroj
Sameček přádelníka mahalského z pouště Kalahari. Pro záznam a přenos mozkových oscilací nesl na hlavě vysílač s extrémně tenkou elektrodou voperovanou do mozku (Neuronal transmitter)  a na hřbetě s mikrofonem pro záznam zpěvu a jeho přenos (Vocal transmitter). Foto S.Hoffmann et al., Duets recorded in the wild reveal that interindividually coordinated motor control enables cooperative behavior, Nature Communications, volume 10, Article number: 2577 (2019), CC BY 4.0, https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/.

Společná rytmická činnost slaďuje mozkové neurální oscilace. Platí to pro nás, ale i pro ptáky. Africký pták z čeledi snovačovitých přádelník mahalský (Plocepasser mahali, angl. white-browed sparrow-weaver) žije ve skupinkách, které vede dominantní pár. Společně zpívaným duetem, což není mezi ptáky úplně běžné, vyznačují teritorium. Jak slyšíme na videu, střídají se při tom v krátkých intervalech s velkou pravidelností. Po připojení partnera se aktivita nervových buněk v mozku již zpívajícího ptáka mění a synchronizuje. Přesný mechanismus, jak k tomu dochází, nelze z mozkové aktivity vyčíst.

Kaloň egyptský, další zvíře se synchronizací mozkové aktivity při sociálních interakcích, foto Zoharby [CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)].První autorka publika Susanne Hoffmann z Max-Planck-Institut für Ornithologie potvrzuje: „Nervové signály samce a samice byly v průběhu střídání zpěvu úzce sladěny.“ Synchronizace mozkových vln při sociálních interakcích nejdříve pozorovali vědci u lidí. U hudebníků při společné produkci může vést až k plné synchronizaci tepu. Známe ji i u dalších zvířat, např. laboratorní myši nebo kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus, angl. Egyptian fruit bat).

 

Kde řežu?

22.6.2019
Zdroj:
I.Haapala et al., Identifying brain tumors by differential mobility spectrometry analysis of diathermy smoke, Journal of Neurosurgery, DOI: https://doi.org/10.3171/2019.3.JNS19274
Zdroj
Nový analyzátor při práci, foto Antti Roine.

Čidlo, které operujícímu neurochirurgovi okamžitě sděluje, zdali řeže rakovinou nebo zdravou tkáň, funguje na základě iontové mobilitní spektrometrie (angl. differential mobility spectrometry). Při použití jemných chirurgických nástrojů, které tkáň citlivě rozrušují lokalizovaným pálením pomocí elektromagnetického pole, unikají vždy do vzduchu plynné zplodiny. Vzorek nasávaný kontinuálně v těsné blízkosti hrotu chirurgického nástroje analyzuje iontově mobilní spektrometr pracující na základě různé rychlosti iontů v elektrickém poli.

Dosavadní možnosti shrnuje jeden z vynálezců Ilkka Haapala z Tamperské univerzity ve Finsku: „V současné klinické praxi je standardem identifikace tumoru během operace analýza zmražených vzorků. Malý vzorek nádoru během operace analyzuje patolog.“

 

Z áčka nula

21.6.2019
Zdroj:
P. Rahfeld et al., An enzymatic pathway in the human gut microbiome that converts A to universal O type blood, Nature Microbiology (2019) doi: 10.1038/s41564-019-0469-7
Zdroj
Rozdíly mezi krevními skupinami A,B, AB a 0. Odpovídající červené krvinky mají po řadě na povrchu antigeny typu A (na obr.kulaté), B (na obr.čtvercové), AB oba typy a 0 žádný. Upraveno podle InvictaHOG [Public domain].

Z krevní skupiny A udělají skupinu 0 dva enzymy, které produkuje naše střevní bakterie Flavonifractor plautii. Z povrchu červených krvinek typu A odstřihnou typické sacharidové antigeny, čímž krev přemění na skupinu nula. Antigen je jakákoli sloučenina, který navodí tvorbu protilátek. Konkrétně jde o enzymy deacetyláza FpCBM32 a galaktosaminidáza FpGH36. Velmi nízké hladiny těchto enzymů dostačují k přeměně odebrané krve krevní skupiny A na krev skupiny 0 vhodnou pro transfúzi všem ostatním skupinám. Jde o významné zjištění i pro Česko. Přestože obecně je nejrozšířenější krevní skupina 0, v naší zemi je to A. Rozdíly mezi jednotlivými krevními skupinami (angl. blood types) vidíme na obrázku.

Způsob nalezení použitých enzymů je hoden pozornosti. Střevo z vnitřní strany pokrývá ochranná hlenová vrstva složená zejména z polysacharidů. Můžeme proto usuzovat, že střevní bakterie budou mít celou řádu nejrůznějších enzymů pro jejich štěpení. Pomocí pokročilých genetických technik hledali vědci nejprve DNA, která by odpovídala struktuře enzymu požadovaných vlastností. Po nalezení příslušné části řetězce deoxyribonukleové kyseliny stačilo přiřadit odpovídající druh bakterií.

 

Meteoritická oblaka

19.6.2019
Zdroj:
V.L.Hartwick et al., High-altitude water ice cloud formation on Mars controlled by interplanetary dust particles, Nature Geoscience 2019, doi: 10.1038/s41561-019-0379-6
Zdroj
Mars s polární čepičkou a oblaky vysoko v atmosféře, foto NASA/JPL/MSSS.

Marsologové vyřešili záhadu oblak vysoko v atmosféře Marsu, tak vysoko, že tam žádný mrak nemůže vzniknout. Mraky ve výškách od 30 do 60 km nejsou v marsovské atmosféře vzácností, přestože tam panuje tak nízký tlak, že prachové částice z povrchu nemohou vystoupat. Chybí kondenzační jádra, kolem kterých by vznikaly kapičky vody nebo ledu, takže by tam žádné mraky neměly být.

Umělecké ztvárnění družice MAVEN nad planetou Mars, NASA/Goddard Space Flight Center [Public domain].Nezbytný prach pochází z meteoritů, které shoří v atmosféře Marsu. Měření ultrafialovým spektrometrem družice MAVEN (Mars Atmosphere and Volatile Evolution) ukázala, že ve výškách 80 - 90 km nad povrchem Marsu je meteoritického prachu slušná zásoba. Sondu MAVEN vyslala NASA k Marsu v roce 2013 kvůli průzkumu atmosféry. První autor publikace V. L Hartwick z University of Colorado v Boulder komentuje: „Navykli jsme si Zemi, Mars a další nebeská těla vnímat jako objekty, které určují své klima. Ale klima není nezávislé na okolní Sluneční soustavě.“ Obdobný jev známe i ze Země, ale vzhledem k výrazně hustší atmosféře nemá zdaleka takový význam.

 

Tetrodotoxin uleví bolesti

18.6.2019
Zdroj:
Chao Zhao et al., Polymer-tetrodotoxin conjugates to induce prolonged duration local anesthesia with minimal toxicity, Nature Communications 10, Article number: 2566 (2019) DOI: 10.1038/s41467-019-10296-9 ID
Zdroj
Chemická struktura morfinu.

Prudce jedovatý tetrodotoxin může v extrémně malých dávkách nahradit opioidy jako prostředky pro zmírnění bolesti. Nazýváme tak sloučeniny s farmakologickým účinkem podobným opiátům, alkaloidům z opia, extraktu z nezralých makovic máku setého (Papaver somniferum, angl. opium poppy). Nejznámější je morfin, jehož chemickou strukturu vidíme na obrázku. Jde sice o výtečné prostředky na tlumení bolesti, ale jsou návykové a existuje značné nebezpečí předávkování.

Chemická struktura tetrodotoxinu.Tetrodotoxin je smrticí jed ryb rodu čtverzubců žijících po celém světě. Chemickou strukturu vidíme na obrázku. Dle prof.Jaroslava Petra z Výzkumného ústavu živočišné výroby „rybu čtverzubce známe obvykle z morbidních novinových zpráv o hromadných otravách východoasijských labužníků. Ryba patří k vybraným lahůdkám japonské a korejské kuchyně, ale její kůže a vnitřnosti obsahují jeden z nejprudších jedů živočišné říše tetrodotoxin. Pokud kuchař nedodrží při přípravě striktně postup, který zabrání potřísnění masa toxickými částmi těla ryby, je o tragédii postaráno. Gen pro tvorbu tohoto toxinu bychom ale v genomu čtverzubce hledali marně. Pro rybu jej vyrábějí symbiotické bakterie. Pokud jsou čtverzubci chováni od jikry v prostředí bez těchto bakterií, vyrostou v rybu, jejíž tělo jed neobsahuje.“

Čtverzubec běloskvrný Arothron hispidus, angl. White-spotted puffer, poblíž Havaje, Brocken Inaglory [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)].Správně podávání velmi malých dávek, aby tetrodotoxin fungoval jako lék tlumící bolest, zajišťuje vazba tetrodotoxinu na polymer. Vlivem hydrolýzy se v těle pomalu uvolňuje a putuje do nervových vláken, kde blokuje sodné kanály a zabraňuje přenosu bolestivých nervových vzruchů. Přídavek polyethylenglykolu usnadňuje pronikání tetrodotoxinu do nervových vláken, takže dávku je možné ještě snížit. Preparát může působit až tři dny. Podle jednoho z výzkumníků Andonga Liu z Boston Children’s Hospital „jak urychlovač pronikání, tak reversibilní vazba toxinu na polymer jsou klíčové pro dosažení tak dlouhé anestezie.“

 

Co napětí změní

17.6.2019
Zdroj:
Chunhua An et al., The Opposite Anisotropic Piezoresistive Effect of ReS2, CS Nano 20191333310-3319, Publication Date:March 6, 2019, https://doi.org/10.1021/acsnano.8b09161 - S.Nadupalli et al., Increasing bulk photovoltaic current by strain tuning, Science Advances 01 Mar 2019: Vol. 5, no. 3, eaau9199, DOI: 10.1126/sciadv.aau9199
Zdroj
Schematické znázornění piezorezistivity u tenké vrstvy sulfidu rhenitého. Při roztahování podél osy a odpor roste a podél osy b klesá. Při stlačování podél osy a odpor klesá a podél osy b odpor roste.

Elektrický odpor tenké vrstvy sulfidu rheničitého ReS2 záleží na směru působícího mechanického napětí. Jak vidíme na obrázku, při napínání podél jedné krystalografické osy odpor klesá a při stlačování roste. U druhé krystalografické osy je to opačně. Stlačování vede k poklesu odporu a napínání k růstu. Jako piezorezistivitu označujeme již dříve pozorovaný jev, kdy působení mechanického napětí mění elektrický odpor krystalu. U sulfidu rheničitého záleží na směru působícího mechanického napětí, tudíž jde o anizotropní piezorezistivitu.

Krystalová struktura sulfidu rheničitého při pohledu z boku (a) a sezhora (b). Šipky vyznačují krystalografické osy, podle kterých jsou změny piezorezistivity největší, Chunhua An et al., The Opposite Anisotropic Piezoresistive Effect of ReS2, CS Nano 20191333310-3319, Publication Date:March 6, 2019.Atomy síry a rhenia ve vrstvách krystalu ReS2 propojují navzájem pevné kovalentní vazby. Mezi vrstvami existují pouze slabé van der Waalsovy vazby, obdobně jako např. u grafitu. Na obrázku vidíme krystalovou strukturu rhenia, přičemž modré jsou kationy rhenia Re4+, žluté anionty síry S2-. Šipky označují krystalografické osy, podle kterých je piezorezistivita největší. Experimenty proběhly s vrstvami o síle 8 a 70 nanometrů.

Rhenium je kov jak na Zemi, tak ve Vesmíru mimořádně vzácný, jehož minerál neznáme. Získává se ze znečištění nerostů dalších prvků, hlavně ze sirných měděných rud. Ve Vesmíru připadá jeden atom rhenia na bilion atomů vodíku.

Řez z krystalu niobičnanu lithného, Smithy71 [CC0].Studium vlivu mechanického napětí na elektrické vlastnosti krystalů přineslo řadu zajímavých výsledků. Např. piezoelektrický niobičnan lithný LiNbO3 dopovaný železem vykazuje při mechanickém napětí vyšší fotovoltaický proud, a to až o 75% při tahu 10 MPa. Deformace za těchto podmínek činí pouhých 0,005%. Jak vidíme na obrázku, niobičnan lithný je průhledná sloučenina krystalující v trigonální soustavě.

 

Sloni vytvářejí žabám školky

16.6.2019
Zdroj:
Steven G. Platt et al., Water-filled Asian elephant tracks serve as breeding sites for anurans in Myanmar, Mammalia, 2018, Volume 83, Issue 3, doi: 10.1515/mammalia-2017-0174
Zdroj
Sloní stopa s žabími vajíčky v Nay Ya Inn, obr. S.G.Platt et al., Water-filled Asian elephant tracks serve as breeding sites for anurans in Myanmar, Mammalia, 2018, Volume 83, Issue 3.

Sloni hrají klíčovou roli v životě barmských žab v lokalitě Nay Ya Inn o ploše přes 10 ha při okraji rezervace Htamanthi. V suchém období hluboké sloní ťápoty zaplněnou vodou představují jediná místa, kde pulci vylíhnutí z nakladených vajíček mohou přežít. Travinami porostlá plocha obklopená lesem je během vlhkého období od června do září zaplavena vodou. V říjnu začíná voda ustupovat a od března do května je Nay Ya Inn suchá s výjimkou jednoho pramene. Sloni často přicházejí v listopadu a prosinci, kdy půda je ještě vlhká a zůstane po nich spousta hlubokých otisků, některé až 30 cm. Žábám, které se začínají v této oblasti množit zhruba v březnu, poskytnou vítané útočiště pro jejich vajíčka.

„Sloní stopy představují pro žáby cenné nemovitosti. Naše studie zdůrazňuje zásadní a někdy neočekávanou úlohu, kterou volně žijící zvířata hrají v ekosystémech. Ztráta jednoho druhu může ovlivnit mnoho jiných druhů. Proto je důležité chránit neporušené ekosystémy jako celek,“ zdůrazňuje první autor publikace Steven G. Platt z Wildlife Conservation Society.

Slon indický Elephas maximus, jeden ze tří žijících druhů slona a jediný nevymřelý druh rodu Elephas. Sloni rodu Loxodonta žijí v Africe. Foto Kalyan Varma [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)].Sloni výrazně ovlivňují vegetaci, v níž žijí. Roznášejí semena, ale pohybem mohutných těl rostliny poškozují. Na druhou stranu vytvářením průchodu ve vegetaci usnadňují růst menším rostlinám. Poškozené dřeviny se mohou stát útočištěm malých obratlovců, např. ještěrek. Hromady sloního trusu představují cenný zdroj živin v pozemních i vodních ekosystémech, např. pro brouky, další bezobratlé i žáby. Role slonů indických, kteří žijí i v Barmě, při utváření ekosystému, je mnohem méně prozkoumána než u slonů afrických.

 

Střevní bakterie požírají léky

15.6.2019
Zdroj:
Vayu Maini Rekda et al., Discovery and inhibition of an interspecies gut bacterial pathway for Levodopa metabolism, Science 14 Jun 2019: Vol. 364, Issue 6445, eaau6323, DOI: 10.1126/science.aau6323
Zdroj
Přeměna L-3,4-dihydroxyfenylalaninu dekarboxalcí na dopamin a na tyramin. Dole chemická struktura (S)-α-fluoromethyltyrosinu.

Bez střevních bakterií bychom nemohli existovat. Nicméně za určitých okolností mohou i škodit. Rozkládají lék na Parkinsonovu chorobu zvaný levodopa. Chemicky jde o L-3,4-dihydroxyfenylalanin, který na rozdíl od dopaminu prochází hematoencefalickou bariérou. Tak nazýváme vrstvu buněk obalujících mozkové cévy, která zabraňuje průniku látek difusí a dovoluje pouze aktivní přenos. V mozkových neuronech se levodopa mění dekarboxylací na dopamin, který nahrazuje úbytek způsobený Parkinsonovou chorobou.

Při ústním podání levodopy ji střevní bakterie Enterococcus faecalis pomocí enzymu tyrosin dekarboxylázy přemění na dopamin, který jiná střevní bakterie Eggerthella lenta pomocí dopamin dehydroxylázy přemění na tyramin, jak vidíme na obrázku. Do krve a posléze do mozku pronikne jen zlomek původně podaného preparátu. Účinek levodopy silně kolísá podle zastoupení zmíněných bakterií ve střevní mikroflóře a jejich aktivity. Zastavit zhoubné působení mikroorganismů může (S)-α-fluoromethyltyrosin (chemická struktura viz obr. dole), který blokuje enzym tyrosin dekarboxylázu bakterie Enterococcus faecalis, aniž by ji tím zahubil. Střevní mikroflóra zůstává nedotčená.

Parkinsonovu chorobu poprvé popsal roku 1817 londýnský lékař James Parkinson. Jde o odumírání mozkových buněk vyvolané nedostatkem neurotransmiteru dopaminu. Nemocní proto přestávají být schopni kontrolovat pohyby.

 

Chemické zbraně květoliba

14.6.2019
Zdroj:
E.Strom et al., Nitric oxide radicals are emitted by wasp eggs to kill mold fungi, eLife 2019;8:e43718 doi: 10.7554/eLife.43718
Zdroj
Samice květoliba včelího Philanthus triangulum odnáší omámenou včelu do hnízda, foto Gudrun Herzner.

Larvy blanokřídlého květoliba včelího (Philanthus triangulum, angl.European beewolf) se proti houbám brání jedovatým oxidem dusnatým NO. Samice květoliba nejprve omámí včelu, kterou odnese do podzemního hnízda. Naklade tam vajíčka a vylíhlé larvy si na včele pochutnávají. V podzemním dutince je teplo a vlhko, takže za normálních okolností by se během několika dní jak do včely tak do larev pustily druhy hub nesystematicky označované jako plísně. Brání tomu jednak antimykotický sekret, kterým samice květoliba pokryje včelu, jednakt larvy květoliba uvolňují do vzduchu jedovatý oxid dusnatý.

Úhrnná koncentrace NO a jeho oxidačního produktu rovněž jedovatého oxidu dusičitého NO2 v hnízdě přesahuje 1.500 ppm, což první autor publikace Erhard Strom z Universität Regensburg hodnotí takto: „Je to vysoko nad rámec povolených limitů pro člověka a může to být dokonce více než koncentrace používané proti multirezistentním bakteriím.“ Larvy vytváří NO pomocí běžného enzymu NO-syntázy. Oxid dusnatý se v nepatrném množství nachází v řadě jiných organismů včetně nás, kde slouží jako signalizační molekula:

akademon.cz 11.1.2017: Léčivý jed

akademon.cz 3.11.2007: Nová úloha oxidu dusnatého

akademon.cz 5.2.2003: Jedovaté plyny jako léky

akademon.cz 22.11.2001: Kysličník dusnatý pomáhá při pobytu ve velkých výškách

 

Houba potlačí malárii

13.6.2019
Zdroj:
B. Lovett el al., Transgenic Metarhizium rapidly kills mosquitoes in a malaria-endemic region of Burkina Faso, Science 2019; 364 (6443): 894-897, doi 1126/science.aaw8737
Zdroj
Komárosféra (angl.MosquitoSphere), stan z moskytiéry v Burkině Faso, kde probíhaly pokusy s hubením komárů Anopheles pomocí geneticky modifikované houby Metarhizium pingshaense. Vnitřek napodoboval vesnické osídlení, foto  Etienne Bilgo.

Geneticky modifikovaná houba Metarhizium pingshaense spolehlivě zabíjí komáry rodu Anopheles šířící malárii. V pokusném uzavřeném prostředí simulované vesnice v Burkině Faso v západní Africe zahubila přes 99 % komárů. Ke kontrole škůdců lidé po celá staletí využívají rod hub Metarhizium, který v přírodě infikuje a hubí hmyz:

akademon.cz 17.1.2018: Destruktivní dezinfekce

akademon.cz 1.7.2012: Houby získávají rostlinám dusík

Snímek samičky komára Anopheles napadené a zahubené geneticky modifikovanou houbou M. pingshaense, která byla též upravena, aby produkovala zeleně fluoreskují bílkovinu,  foto Brian Lovett.Vědci geneticky modifikovali druh Metarhizium pingshaense, který se přirozeně specializuje na komáry. Jednak ho naučili produkovat pro hmyz specifický toxin australského pavouka Hadronyche versuta (angl. Blue Mountains funnel-web spider), který americká EPA již dříve schválila jako insekticid přímo použitelný k ochraně úrody. Druhak vpravili do houby modifikovaný její přirozený přepínač, který spouští tvorbu ochranné skořápky jako ochrany před imunitním systémem, pokud houba roste uvnitř komářího těla. Jde o energeticky náročný proces, který houba spustí, jen když je třeba. Modifikovaný přepínač spustí tvorbu zmíněné toxinu pouze, pokud je houba v kontaktu s komáří hemolymfou (univerzální tělní tekutina hmyzu).

„Tato houba je velmi vybíravá. Z chemický signálů rozpozná, kde právě je. Když houba pozná, že je na komárovi, proniká jeho kutikulou a vroste dovnitř. Žádnému jinému druhu hmyzu problémy nedělá, takže pro užitečné druhy jako včely to je bezpečné,“ upřesňuje šéf výzkumného týmu prof.Raymond J. St. Leger z University of Maryland. Dalším krokem bude testování ve skutečné místní vesnici v Burkině Faso, k čemuž je třeba splnit řadu regulací.

Malárie stále patří mezi tři nejvážnější choroby světa, spolu s tuberkulózou a HIV. Podle údajů Světové zdravotnické organizaci na ni umírá ročně 400.000 lidí, naprostá většina v Africe. Původcem onemocnění jsou prvoci rodu Plasmodium, které přenáší na člověka a další živočichy komáři rodu Anopheles. Léčba a očkování je obtížné, protože buňky prvoků jsou buňkám živočichů mnohem podobnější než bakterie, takže obdoba antibiotik neexistuje.

 

Orgány stárnou

12.6.2019
Zdroj:
R. Arojjo e Drigo et al., Age Mosaicism across Multiple Scales in Adult Tissues, Cell Metabolism, 2019, doi: 10.1016/j.cmet.2019.05.010
Zdroj
Mikroskopický snímek řezu tkání pankreatu s vyznačením stáří buněk podle značení radioaktivním dusíkem N15. Nejmladší jsou tmavě modré buňky, nejstarší fialové, obr.ze Salk Institute for Biological Studies.

Oproti dosavadním poznatkům nejsou mozkové neurony jediné buňky, které tělo neobnovuje. O ostatních buňkách jsme předpokládali, že odumírající staré průběžně nahrazují nové. Poslední pozorování u myší ukázala, že v dospělosti se přestávají dělit i fibroblasty, základní buňky vazivové tkáně, a buňky endotelu, vrstvy buněk, která vystýlá vnitřních povrchu cév a srdce. Langerhansovy ostrůvky ve slinivce břišní (pankreas) tvoří mozaika nových i starých, v dospělosti nedělených buněk.

Překvapující je stáří hepatocytů, hlavních jaterních buněk, které si nezadají s mozkovými neurony. Přitom játra jsou orgán s největší schopnosti regenerace, Kompletně dorostou i po operativním odstranění dvou třetin tkáně. Ostatně to zmiňuje i dávná starořecká báje o Prométheovi. Orel Ethon mu jako zpřísnění trestu za protivení bohům každý den vyrval játra, která do druhého dne dorostla.

Přestože pozorování proběhla na myších, nelze očekávat velké rozdíly mezi savci. I když, kdo ví? Dlouhověkost tělních buněk jsme také neočekávali. Staří buněk lze sledovat pomocí značkování radioaktivním izotopem dusíku 15N. Při dělení přechází do nových buněk, takže ho lze najít pouze v buňkách, které se rozdělili po označení tkáně sloučeninou s 15N.

Prof.Martin W. Hetzer ze Salk Institute for Biological Studies v kalifornské La Jolle říká o výsledcích svého týmu: „Naznačují ještě větší komplexitu buněk, než jsme dříve předpokládali, a mají vzrušující důsledky pro to, jak přemýšlíme o stárnutí orgánů, jako je mozek, srdce nebo slinivka břišní.“

Martin 15.6.2019: Som si celkom istý, že u ľudí sa všetky bunky majú možnosť obnovovať a to vrátane neurónov, aj v starobe. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2686327/ Nebude to kmeňom myší, ktoré boli vybrané na výskum? Predsa len, majú podobný typ buniek ako ľudia, ale ich dĺžka života je značne kratšia.

17.6.2019: Možnost regenerace buňky mají, otázka je, nakolik ji za normálních okolností využívají. Publikace, kterou uvádíte, připouští setrvalý vznik neuronů bez ohledu na věk pouze v některých oblastech centrální nervové soustavy. Není vůbec v rozporu s publikacemi, ze kterých vychází tato aktualita. Ta naopak popisuje, kdy buňky tuto možnost nevyužívají. Usuzovat z toho hned na špatný výběr pokusného zvířete je poněkud odvážné.

 

Čas na změnu

10.6.2019
Zdroj:
S.Li et al., Tension Pistons: Amplifying Piston Force Using Fluid-Induced Tension in Flexible Materials, Advanced Functional Materials, 2019, https://doi.org/10.1002/adfm.201901419
Zdroj
Schéma fungování nového typu pístu založeného na elastickém vaku, upraveno podle S.Li et al., Tension Pistons: Amplifying Piston Force Using Fluid-Induced Tension in Flexible Materials, Advanced Functional Materials, 2019.

Píst, který využívá rozdílu v tlaku tekutiny (kapalin a plynů) ke konání mechanické práce, využíváme v nezměněné podobě už stovky let. Tvoří ho tuhé součásti s relativně vysokým třením, které může vést až k havárii. Nový návrh pístu využívající pevnou elastickou membránu vznikl spoluprací fyziků z Harvardovy univerzity a MIT. Jako pracovní prostor funguje vak z elastické membrány podpořený stlačitelnou pevnou kostrou. Schéma fungování vidíme na obrázku. Skutečné provedení vidíme na konci videa.

Nová konstrukce má menší tření, tudíž o 40% vyšší účinnost a může působit až třikrát větší výstupní silou. Přelomení tužky a rozdrcení vejce a plastové lahve v porovnání s klasickým pístem vidíme na tomto videu, soutěž ve zvedání závaží zde. Nový princip umožňuje vytvořit i jiné konstrukce, než klasickou lineární. Rotační a flexibilní píst vidíme na tomto videu.

Prof.Daniela Rus (MIT) z vynálezeckého týmu hovoří o významu své práce: „Lepší písty mohou zásadně přeměnit způsoby navrhování a využívání mnoha systému, od tlumičů přes automobilové motory, buldozery a důlní stroje. Domníváme se, že tento přístup může pomocí inženýrům, aby své výtvory novými metodami mohli udělat silnější a energeticky úspornější.“ Na posledním videu můžeme shlédnout jednoduchý motor se čtyřmi písty nové konstrukce.

Pavel Nedbal 10.6.2019: Prosím Vás, co je to za novinku; čerpadlo s vlnovcovým teflonovým pístem (který se nedotýká stěn válce, samozřejmě) jsem používal běžně před více než 42 lety jako student v laboratoři na VŠCHT !

12.6.2019: Aktualita vychází z údajů v odborném recenzovaném časopise Advanced Functional Materials, který má impakt faktor přes 13.000. Autory jsou fyzici z předních akademických pracovišť - Harvardovy univerzity a MIT. Konstrukci pístu jste měli publikovat nebo patentovat, takto to udělali jiní.

 

Slon přifukuje

9.6.2019
Zdroj:
Mizuno, K., Irie, N., Hiraiwa-Hasegawa, M. et al. Anim Cogn (2016) 19: 215. https://doi.org/10.1007/s10071-015-0929-2
Zdroj
Slon indický Elephas maximus, jeden ze tří žijících druhů slona a jediný nevymřelý druh rodu Elephas. Sloni rodu Loxodonta žijí v Africe. Foto Kalyan Varma [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)].

Slon indický (Elephas maximus) k manipulaci s předměty používá i foukání chobotem. Nedosáhne-li na něco chobotem přímo, přifoukne si to. Jak vidíme na videu, slonice Mineko ze zoologické zahrady v japonském Kamine si přifoukne brambor, na který nedosáhne. Zdaleka nešlo o výjimku. Mineko zvládne i práci se senem. nebo spadaným listím. Zatímco Mineko příkop pěkně vyluxovala, Suzuko je ve foukání méně šikovná a má trochu problémy.Užívání proudění vzduchu k manipulaci s předměty pravděpodobně zvládají ze zvířat jen sloni, protože díky chobotu jsou k tomu zvlášť dobře uzpůsobeni. „Cílené foukání naznačuje, že sloni dobře chápou fyzikální vlastnosti okolí,“ říká první autor publikace Kaori Mizuno.

 

Města ovlivňují počasí

8.6.2019
Zdroj:
N.E.Theeuwes et al., Persistent cloud cover over mega-cities linked to surface heat release, npj Climate and Atmospheric Science 2, Article number: 15 (2019), DOI: 10.1038/s41612-019-0072-x
Zdroj
Přetrvávající oblačnost nad Paříží, N.E.Theeuwes et al., Persistent cloud cover over mega-cities linked to surface heat release, npj Climate and Atmospheric Science 2, Article number: 15 (2019), https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/ , CC BY 4.0.

Velké aglomerace nevytvářejí jenom tepelné ostrovy o několik stupňů teplejší než okolní krajina, ale podporují i nízkou oblačnost. Vyplývá to z meteorologických pozorování dvou metropolí s více než deseti miliony obyvatel, Londýnem a Paříží. Koncem jara a během léta je oblačnost ve výšce 1 až 2 km o 5 až 10% vyšší oproti okolí. Jak vidíme na videu, oblačnost nad Paříží vydrží déle.

Spoluautorka výzkumu Dr. Natalie Theeuwes z University of Reading upřesňuje: „Očekávali bychom menší oblačnost nad městy, protože méně vegetace způsobuje sušší atmosféru. Avšak podrobná analýza okolí Londýna ukázala, že teplo vyzařované budovami během odpoledne tlačí vzhůru zbytky vlhkosti, kde vytváří mraky. Zjištění odhaluje rostoucí vliv měst na vlastní mikroprostředí.“

 

Usazeniny mažou, kontinenty jedou

7.6.2019
Zdroj:
Stephan V. Sobolev & Michael Brown, Surface erosion events controlled the evolution of plate tectonics on Earth, Nature 570, 52–57 (2019), doi: 10.1038/s41586-019-1258-4
Zdroj
Mapa hlavních tektonických desek, Jklamo [Public domain].

Desková tektonika není ovládána pouze procesy uvnitř Země, ale také erozí a tvorbou sedimentů. Sypký materiál vzniklý zvětráváním a smytý erozí z povrchu litosférických desek slouží jako mazadlo jejich pohybu. Dokládá to korelace období vysoké eroze s rychlým pohybem tektonických ker. Huronské globální zalednění před 2,45 - 2,2 miliardy let ve starších starohorách (paleoproterozoiku) vedlo ke vzniku Desková tektonika vede ke vzniku a rozpadu superkontinentů, všech zemských pevnin spojených do jediného kontinentu, s periodou zhruba 600 milionů let. Poslední byla Pangea.superkontinentu Columbia neboli Nuna? před 1,8 miliardy let.

Poté následovalo období tzv. nudné miliardy (angl.boring billion) před 1,75 až 0,75 miliardy let s velmi omezenou deskovou tektonikou a malým množstvím sedimentů. Litosférické desky rozpohybovalo až další globální zalednění před 0,75 až 0,63 miliardy let v mladších starohorách (neoproterozoikum) zvané snowball Earth event, období sněhové (ledové) koule. O jeho následcích říkají autoři publikace Stephan V. Sobolev (Deutsches GeoForschungsZentrum GFZ ) a Michael Brown (University of Maryland): „Bezprecedentní úroveň povrchové eroze iniciovala současný geodynamický cyklus s globálním driftem kontinentů a mohla vyvolat kambrickou explozi života na Zemi. Naše výsledky ukazují, že tektonické desky potřebují tento mazivo, aby se udržely v pohybu.“

Proč se Země proměnila před 600 a 750 miliony let ve sněhovou kouli

 

Uhlík odhalí padělek

6.6.2019
Zdroj:
L.Hendriks et al., Uncovering modern paint forgeries by radiocarbon dating, Proceedings of the National Academy of Sciences, 2019, doi: 10.1073/pnas.1901540116
Zdroj
Obraz „Vesnická krajina s koněm a továrnou Honn  & spol“ (Village Scene with Horse and Honn & Company Factory) podepsaný a datovaný „Sarah Honn May 5, 1866 AD“, foto James Hamm, je ve skutečnosti padělek z 20.století.

Pouhých 200 mikrogramů vzorku stačí moderním hmotnostním spektrometrům k provedení radiokarbonového datování. Nepatrné množství zkoumané látky umožňuje rozšířit metodu i na odhalování padělků starších uměleckých děl. Ověřený způsob odhalení fals je stanovení stáří některé komponenty. Je-li např. plátno obrazu mladší než údajné stáří díla, jde jednoznačně o padělek. Další možností je mikroskopické určení velikosti zrn pigmentu v malířské barvě. Středověké pigmenty jsou mnohem hruběji mleté než současné.

K vědeckým poznatkům nejsou hluší ani padělatelé, kteří používají stále důmyslnější techniky. Mohou kupříkladu sáhnout po skutečném starém plátnu anebo původním pigmentu z jiného obrazu. Co musí použít ze současných zdrojů je pojivo, zpravidla tuhnoucí rostlinný olej, který propojuje zrna pigmentu a vytváří tak malířskou barvu. Bez současného pojiva se padělatel neobejde, protože jednou použité je již zatuhlé, a tudíž nepoužitelné. U starších maleb vždy jde o organickou látku biologického původu, takže obsahuje radioaktivní uhlík 14C. Radiokarbonovým datováním můžeme ručit, kdy molekuly pojiva vznikly.

V praxi radiokarbonové datování potvrdilo, že obraz „Vesnická krajina s koněm a továrnou Honn & spol“ (Village Scene with Horse and Honn & Company Factory) podepsaný a datovaný „Sarah Honn May 5, 1866 AD“ je padělek, který vznikl ve druhé polovině 20.století na starším plátně. Údajně mělo jít o původní dílo amerických naivistů. Ve skutečnosti ho namaloval usvědčený americký padělatel Robert Lawrence Trotter v roce 1985.

 

Pravěký masakr

5.6.2019
Zdroj:
H.Schroeder et al., Unraveling ancestry, kinship, and violence in a Late Neolithic mass grave, PNAS May 28, 2019 116 (22) 10705-10710, doi: 10.1073/pnas.1820210116
Zdroj
Snímek odkrytého masového hrobu v Koszycích, foto H.Schroeder et al., Unraveling ancestry, kinship, and violence in a Late Neolithic mass grave, PNAS May 28, 2019 116 (22) 10705-10710, CC BY-NC-ND 4.0, https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/.

Náhradu jedné kultury jinou během historie zpravidla doprovázelo násilí. V masovém hrobě poblíž osady Koszyce v jižním Polsku na řece Visle nalezli archeologové 15 příslušníků jedné rodiny, náležejících ke kultuře kulovitých amfor (angl.Globular Amphora culture). První autorka publikace Hannes Schroeder z Kodaňské univerzity upřesňuje: „Bližší průzkum koster odhalil, že všechny pohřbené osoby zahynuly po úderu do hlavy, možná při přepadu osady. I když je nemožné identifikovat pachatele tohoto masakru, je zajímavé poznamenat, že to byl přesně doba, kdy se kultura šňůrové keramiky šířila po celé střední Evropě.“ Kulturu šňůrové keramiky (angl. Corded Ware) nazýváme podle keramických nádob, do kterých otiskovali kroucené šňůry.

Hypotetická vizualizace odkrytého hrobu s  rodokmenem, obr. H.Schroeder et al., Unraveling ancestry, kinship, and violence in a Late Neolithic mass grave, PNAS May 28, 2019 116 (22) 10705-10710, CC BY-NC-ND 4.0, https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/.Mrtvé zjevně pohřbili lidé, kteří je znali. Analýza genomu ukázala, že neleželi v hrobě náhodně, nýbrž podle příbuznosti, např. matky s dětmi nebo sourozenci vedle sebe. Muži byli příbuzní a dospělé ženy nikoliv, což ukazuje, že rodiny byly organizovány v mužské linii. V té době šlo o běžný způsob.

 

Pojmenujme hvězdu

4.6.2019
Zdroj:
http://www.avcr.cz/.content/galerie-souboru/tiskove-zpravy/2019/Pojmenuj-exoplanetu-AV-CR-a-IAU.docx
Zdroj
Mapa souhvězdí Rysa s vyznačenou polohou hvězdy XO-5.

Kdokoli může navrhnout pojmenování hvězdy a její exoplanety na webovém formuláři. Mezinárodní astronomická unie přidělila každému státu jednu z nepojmenovaných soustav (hvězda a planeta), aby ji pojmenoval. K 1.prosinci 2018 bylo známo 3.903 exoplanet v 2.909 soustavách. I když některé z nich již jméno mají, na každý stát se dostalo. Plný text tiskové zprávy AV ČR najdeme zde. Na obrázku vidíme mapu souhvězdí Rysa s vyznačenou polohou hvězdy s katalogovým označením XO-5, kterou Česko pojmenuje.

Hypotetická vizualizace planety XO-5b, obr. NASA.Exoplaneta XO-5b, která hvězdu XO-5 obíhá, je plynný obr o málo větší než Jupiter. Ke své Slunci podobné mateřské hvězdě XO-5 je podstatně blíže než Země ke Slunci. Stihne ji oběhnout za 4,2 pozemského dne, tedy pěkný fofr. Na obrázku NASA vidíme hypotetickou vizualizaci. Návrhy lze podávat do 30.září 2019. Poté odborná porota složená z astronomů, filologů a vědeckých novinářů vybere finalisty. Vítěze určí veřejnost hlasováním. Nové názvy exoplanet vyhlásí Mezinárodní astronomická unie v prosinci.

Domnívám se, že pro nás je favoritem Cimrman. Je nejvyšší čas umístit na oblohu zneuznaného genia, kterému nebylo administrativně dovoleno stát se největším Čechem. A mytickými postavami se obloha jen hemží.

Pojmenuj exoplanetu

Vaclav Ourednik 8.6.2019: Planetka Jaracimrman na obloze již existuje a obíhá mezi Marsem a Jupiterem.

 

Dron hrozí primátům

3.6.2019
Zdroj:
F.Wegdell et al., Conserved alarm calls but rapid auditory learning in monkey responses to novel flying objects, Nature Ecology & Evolution (2019) DOI: 10.1038/s41559-019-0903-5 ID
Zdroj
Samice kočkodana červenozeleného Chlorocebus pygerythrus s mládětem, SajjadF [CC BY 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by/3.0)].

Propracovaným systémem varovných signálů a odpovídajících reakcí disponuje východoafrický primát opice kočkodan červenozelený (Chlorocebus pygerythrus, angl.vervet monkey). Tří odlišná varovná volání znamenají buď hada, nebo leoparda nebo orla. Na každé z nich reagují opice jinak. Po varování před hadem si stoupají na zadní a zůstávají nehybné, po leopardím varování vyšplhají na stromy. Po orlím varování se schovají a pečlivě prohlížejí oblohu.

Samice kočkodana zeleného Chlorocebus sabaeus s mládětem, tjabeljan [CC BY 2.0 (https://creativecommons.org/licenses/by/2.0)]. Západoafrický kočkodan zelený (Chlorocebus sabaeus, angl. green monkey) používá varování před hadem a leopardem, na které reaguje stejně jako příbuzní. Orli ani jiní nebezpeční draví ptáci v jejich domovině nežijí, takže logicky nemají ani odpovídající varovné volání. Simulace ohrožení ze vzduchu pomocí drónu vše rychle mění. Kočkodani zelení vytvářejí nový signál pro ohrožení ze vzduchu, odlišný od ostatních varovných signálů, nicméně velmi podobný orlímu varování vzdálených východoafrických příbuzných. „Zdá se, že struktura volání vznikla brzy v evoluční historii kočkodanů,“ doplňuje Julia Fischer z Deutsches Primatenzentrum v Göttingen. Jak vidíme na videu, opičky začali rychle reagovat i na samotný zvuk dronu přehrávaný z reproduktoru.

 

Diskuse/Aktualizace