Kde vzít měď?

2.4.2020
Zdroj:
Johan García Zaldúa et al. Copper Smelting at the Archaeological Site of El Manchón, Guerrero: From Indigenous Practice to Colonial-Scale Production, Latin American Antiquity (2020). DOI: 10.1017/laq.2019.105
Zdroj
Pád Tenochtitlanu ze série dobytí Mexika, olej neznámého mexického malíře ze druhé poloviny 17.století, Unknown author/Public domain.

Technologická převaha Evropanů oproti původním obyvatelům Ameriky byla značná, ale nikoliv stoprocentní. Archeologicko-historická studie ukázala, že Španělé po dobytí Mexika možná až 200 let záviseli na dodávkách mědi od původních obyvatel. Spoluautorka studie profesorka Dorothy Hosler z MIT uvádí: „Z listin víme, že Evropané zjistili, že jediný způsob, jak získat měď, bylo spolupracovat s místními obyvateli, kteří ji vyráběli. Museli uzavírat obchody s domorodými hutěmi.“ Měď potřebovali Španělé nejen na kotle a pánve, ale i na mince a zejména děla. Dělové hlavně se původně odlívaly ze zvláštního druhu bronzu zvaného dělovina. Na počátku 16. století neměli Španělé žádnou vlastní zkušenost s výrobou mědi, protože tento kov dováželi na Pyrenejský poloostrov ze střední Evropy již stovky let předtím.

Informace listinného původu potvrzuje archeologický průzkum zbytků měďařské huti se zbytky pecí a hromadami strusky v lokalitě El Manchón v mexickém státě Guerrero, která fungovala v letech 1250 až 1830. Analýza strusky ukázala, že některá vznikala za teploty kolem 1.150 °C, které je možné dosáhnout jen při dmychání měchy. Pouhé foukání nestačí. Dodávka měchů nejspíš kvůli zvýšení objemu produkce je španělský příspěvek do technologie. Zároveň dokazuje, že huť fungovala ještě dlouho v koloniální éře. Součástí smluv byly i dodávky nástrojů na kutání měděné rudy z indiánům neznámého železa.

 

Nebezpečné křížení

1.4.2020
Zdroj:
Orfanik J., Camaret M., Roch, T., SARS-Cov-2 Negarrency Transformation, T., J.Irreprod.Res., 2020, DOI: 10.1003/jire.2001048115
Zdroj
Antikryptoměna, výsledek křížení mezi virem a virtuální měnou.

Do podoby tzv. antikryptoměny (angl. antirrency) se transformoval virus SARS-CoV-2. Jde o změnu tak zásadní, že odborníci pro něj používají nové pojmenování korunavir, slangově korunažer. Po napadení bankovního účtu dochází k anihilační reakci mezi tam uloženou měnou a antikryptoměnou, která zcela vynuluje zůstatky účtů. Korunavir přednostně napadá všechny, které ještě v podobě SARS-CoV-2 nejprve přinutil k zastavení živností či podnikání nebo které připravil o zaměstnání. Česká národní banka připravuje ustavení krizového štábu v čele s majorem finančního účetnictví Sekundulou.

 

Proč zrovna netopýři?

31.3.2020
Zdroj:
C.E.Brook et al., Accelerated viral dynamics in bat cell lines, with implications for zoonotic emergence, eLife 2020;9:e48401 doi: 10.7554/eLife.48401
Zdroj
Dospělý kaloň vábivý Pteropus alecto váží kolem 710 g, foto Andreas Trepte/CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0).

Nebezpečné viry jako ebola, Marburg, SARS včetně současného SARS-CoV-2 pocházejí z letounů, mezi které patří např. netopýři. Proč zrovna tito nevelcí létající savci se stali zdrojem nebezpečných patogenů? Pochopitelně za to může jejich imunitní systém. Jak přesně, objasňují nové experimenty na tkáňových kulturách buněk kaloně vábivého (Pteropus alecto, angl.black flying fox) a kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus, angl. Egyption fruit bat). Oba jsou známi jako přírodní rezervoáry patogenních virů. Při prvním kontaktu buněk živého letouna s virem zaplaví imunitní systém okamžitě celý organismus interferony α. Jde o skupinu 13 glykoproteinů, které inhibují virovou infekci, potlačují růst buněk a vyvolávají horečku. Aktivované buňky zabrání vstupu patogenu. Současně imunitní systém potlačuje přílišnou zánětlivou reakci a tlumí tak projevy nemoci.

Kaloň egyptský Rousettus aegyptiacus, který dorůsta až 180 g, v letu, foto Zoharby [CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)].„Pokud by náš imunitní systém používal stejnou antivirovou strategii, vyvolalo by to zánět v celém organismu. Když silná imunitní reakce ochrání některé buňky před infekcí, může se virus dále množit, aniž by ohrozil hostitele. Naše studie ukazuje, že imunitní systém letounů může posílit jejich virulenci.“ vysvětluje první autorka publikace Cara E.Brook z University of California v Berkeley. Interferon α stejně jako většina ostatních savců nedokážeme uvolnit v takovém množství. Proto viry, které zvládnou přežít v organismu letounů, představují pro nás větší hrozbu než pro ně.

Paniki, oblíbený pokrm na severním Celebesu. Jde o kaloně s rýží a zelenými chilli papričkami, Gunawan Kartapranata/CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0).Zbývá ještě uskutečnit přenos virů z letounů na lidi. Jako většinou si za to můžeme sami. V jižní Asii a západním Tichomoří představují drobní létající savci akceptovanou součást jídelníčku. Na ostrově Guam představuje kaloň mariánský (Pteropsu mariannus, angl. Mariana fruit bat) vyhledávanou lahůdku. Letouny nezřídka pojídají i Afričané. Např. v Ghaně se jich ročně prodá na 100.000. Evropští letouni jsou mnohem menší než tropické druhy, takže k lovu a požívání nejsou příliš vhodní. Výjimku představovali obyvatelé italského městečka Costozza v provincii Vicenza, kteří lovili v místních jeskyních vrápence (Rhinolophus). Vrápenec není překlep, ale patří rovněž jako netopýři a kaloni do savčího řádu letounů (Chiroptera).

 

Pandemie a výroba nových modelů mobilů

30.3.2020
Zdroj:
www.cnet.com,www.etuo.cz
Zdroj
Xiaomi Redmi note 9 byl představený přes internet.

Technologické giganty ruší představení nových modelů a přesouvají akce do online prostoru - reklamní text.

Nový coronavirus a onemocnění COVID-19 způsobuje stále více problémů, které postupně ovlivňují celý svět. Bohužel, ne jen ve zdravotnictví. Dopad to má i na hospodářství a firmy – malé i velké. Musí omezovat přímý prodej, ruší větší i menší prezentační akce pro lidi po celém světě, dochází k rušení konferencí a veletrhů. Nezbývá jim nic jiného, než přesunout svoji aktivitu online a měnit své dosavadní chování.

Xiaomi Redmi note 9 byl představený online

Rychle se šířící a především pro starší lidi nebezpečná nákaza, která se prvně objevila na konci roku 2019 v čínské provincii Wu-chan, postihla i ty největší výrobce mobilních telefonů. Kdo by si ještě na začátku nového roku 2020 pomyslel, že se něco takového může stát. Dlouho očekávané novinky v podobě nových modelů, které často spadají na první čtvrtletí nového roku, se buď posouvají a nebo se představují jen online. Takovou možnost například zvolila čínská firma Xiaomi, která zrušila oficiální představení nového telefonu Xiaomi Redmi Note 9 a a přesunula jej do online prostoru. 12. března tak nakonec proběhl stream z Indie, během kterého lidé poprvé spatřili novou vlajkovou loď Xiaomi se čtyřmi fotoaparáty. Můžete se podívat na video z prezentace.

Telefon byl do několika hodin zcela vyprodaný a na internetu se už objevují první pochvalné recenze. Pokud jste se tak těšili na nový, dobře vybavený telefon ve střední třídě, budete se zatím muset spokojit se starší verzi. Nasaďte kryt na Xiaomi Redmi Note 7 a ještě to pár měsíců vydržte. Je totiž možné, že další výroba se kvůli koronaviru omezí. Xiaomi už pociťuje problémy například při výrobě televizí, které se vyrábějí v Číně.

Apple ruší červnovou konferenci

Výroba v Číně se začátkem roku téměř zastavila. Továrny byly zavřené nebo měly nedostatečnou kapacitu zaměstnanců. Ohrozilo to výrobu nových modelů i náhradních součástek. Dodávky jsou pomalé a nepravidelné. Kromě některých produktů od Xiaomi to postihlo značky, jako Realme, TLC a samozřejmě Apple. Například iPhone 11 a některé verze Apple hodinek jsou už nedostatkovým zbožím.

I Apple tak musel rychle reagovat na vzniklou situaci. 11. 3. se objevila zpráva, že přesouvá představení nového iPhonu SE 2 (iPhone 9) na neurčito, protože jejich výrobní kapacity jsou omezené. Prodej měl začít začátkem dubna. Následně Apple také zrušil svoji každoroční událost WWDC – největší Apple konferenci pro vývojáře, která se každoročně koná v červnu. Místo toho uspořádají online konferenci. Podobně museli své akce přesunout do online prostoru giganti, jako Facebook a Google a další.

Tento rok nás tak čekají ještě velké změny a je možné, že ovlivní chování firem, ale i spotřebitelské chování zákazníků natrvalo.

 

Odkud přišla kočička?

29.3.2020
Zdroj:
Sauther, M.L., Bertolini, F., Dollar, L.J. et al. Taxonomic identification of Madagascar’s free-ranging “forest cats”. Conserv Genet (2020). https://doi.org/10.1007/s10592-020-01261-x
Zdroj
Kočka domácí na lovu v pralesích Madagaskaru v rezervaci Beza Mahafaly, foto Michelle L.Sauther.

V džunglích Madagaskaru můžeme narazit na dobře přizpůsobené divoké kočky, které rozhodně nepatří k místní fauně. Jde o zavlečený druh, který silně konkuruje místním endemickým šelmám fosám (Cryptoprocta ferox, angl. fossa) ze čeledi madagaskarských šelem (Euplerida) zejména při lovu lemurů. „Když jsem začala pracovat na Madagaskaru, všimla jsem si, že všechny tyto kočky vypadají stejně. Jsou urostlé a stejně zbarvené,“ popisuje profesorka Michelle L.Sauther z University of Colorado, expertka na Madagaskar a Jižní Afriku. Jak vidíme na obrázku, jde o mourovatou (angl.tabby) kočku domácí (Felis catus).

Dospělá fosa (Cryptoprocta ferox, Ran Kirlian / CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0). Genetická analýza ukázala, že kočky dorazily na Madagaskar zhruba před 1.000 lety s arabskými obchodníky z oblasti z západního pobřeží Perského zálivu, od Kuvajtu před Dubaj po Omán. Cestou ještě přibraly pár genů na ostrovech Lamu a Pate u východního pobřeží Afriky. Celkem to odpovídá době založení prvních arabských obchodních stanic na Madagaskaru v 10.století. Místní obyvatele nemají lesní kočky, jak je nazývají, příliš v lásce. Občas si totiž pochutnají i na jejich drůbeži. Na obrázku vidíme původní madagaskarskou šelmu zvanou fosa.

 

Kamera snímá tlak

28.3.2020
Zdroj:
Sferrazza C, et al., Ground Truth Force Distribution for Learning-?Based Tactile Sensing: A Finite Element Approach. IEEE Access 2019, doi: 10.1109/ACCESS.2019.2956882 - Sferrazza C, D’Andrea R: Design, Motivation and Evaluation of a Full-Resolution Optical Tactile Sensor. Sensors 2019, 19: 928, doi: 10.3390/s19040928
Zdroj
Skutečný vzhled silikonové membrány se zabudovaný zelenými kuličkami, foto ETH Zurich.

Nový dotykový senzor pro roboty a podobné aplikace elegantně převádí obtížné řešitelný problém na známé řešení. Silikonovou membránu se zalitými barevnými kuličkami snímá z vnitřní strany citlivá kamera. Při jakémkoli tlaku na membránu dojde ke změně polohy kuliček. Kamera ji okamžitě zaregistruje a procesor změny vyhodnotí pomocí programů vzniklých na základě strojového učení. Na krátkém videu shlédneme, jak to celé funguje. Dosud obtížně řešitelný problém vyhodnocení tlaku se převádí na hodně propracovanou oblast rozpoznávání obrazů. Bez problémů lze určit i rozložení tlaku, jeho směr a velikosti.

„Dosavadní senzory registrují použitou sílu pouze v jednom bodě. Naopak naše robotická kůže nám umožňuje rozlišovat mezi několika silami působícími na povrch senzoru a vypočítat je s vysokým stupněm rozlišení a přesnosti. Protože elastický silikon něklouže a senzor tak může měřit smykové síly, je vhodný pro použití v robotických chápavých ramenech,“ říká první autor publikací Carmelo Sferrazza z ETH Zurich. Nevýhodou je zatím značná hloubka senzoru, která pro plochu 5 x 5 cm činí 1,7 cm.

 

První cigareta nechutná

27.3.2020
Zdroj:
ß2* nAChRs on VTA dopamine and GABA neurons separately mediate nicotine aversion and reward, Taryn E. Grieder, Morgane Besson, Geith Maal-Bared, Stéphanie Pons, Uwe Maskos, Derek van der Kooy, Proceedings of the National Academy of Sciences Dec 2019, 116 (51) 25968-25973; DOI: 10.1073/pnas.1908724116
Zdroj
Poloha ventrální tegmentální oblasti VTA v mozku, obr. NIDA/Public domain.

Chutnala vám první cigareta? Asi sotva. Pocity z nikotinu (angl. nicotine) jsou zpočátku nepříjemné a teprve později se dostavuje opojný pocit. Je to proto, že nikotin působí na mozek dvojím způsobem. Experimenty na myších ukázaly, že v tzv. ventrální tegmentální oblasti (VTA), která leží ve spodní části středního mozku, nacházíme promíchané neurony dvojího typu. Vazba nikotinu na nikotinový acetylcholinový receptor (nAChR ) typu β2* způsobí vylučování neurotransmiterů, u některých buněk VTA dopaminu (angl. dopamine), u jiných γ-aminomáselné kyseliny (GABA). Dopamin, jehož sekrece způsobuje pocity libé, v tomto případě nečekaně zodpovídá za averzi k nikotinu. „Je zřejmé, že nikotin zasáhne různé populace neuronů ve stejné oblasti mozku, které se poté prostřednictvím signálů spojí s jinými regiony,“ říká první autorka publikace Taryn E. Grieder z University of Tronto.

Zeshora dolů chemická struktura nikotinu, dopaminu a gama-aminomáselné kyseliny.Velmi zajímavý je způsob, jakým vědci odlišili působení dvou těsně promísených populací neuronů v malé části mozku. Vyšli z geneticky modifikované vyšlechtěné linie laboratorních myší, která nevytváří vůbec žádné nikotinové receptory.Vystavení působení nikotinu u nich nevyvolá žádný pocit. Poté je infikovali viry navrženými tak, že příslušné nikotinové receptory vytvořili vždy jen v jedné z obou zkoumaných populaci nervových buněk. Buď jen v dopaminové nebo jen u GABA neuronů. Pak stačilo provést standardní testy chování, ze kterých vyplývá příjemný nebo nepříjemný účinek nikotinu.

 

Šup sem šup tam s elektronem

26.3.2020
Zdroj:
Berger, J., Ondráček, M., Stetsovych, O. et al. Quantum dissipation driven by electron transfer within a single molecule investigated with atomic force microscopy. Nat Commun 11, 1337 (2020). https://doi.org/10.1038/s41467-020-15054-w
Zdroj
Chemická struktura 2,6-bis(ferrocenyl)naftalenu s vyznačením pohybu elektronu.

Honit řízeně elektron sem a tam v rámci jedné molekuly je celosvětově ojedinělý výkon. Pavel Jelínek z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR k tomu uvádí: „Podařilo se nám uskutečnit řízený přenos elektronu v rámci jedné izolované molekuly a zároveň změřit množství energie, která se během tohoto procesu uvolní do okolí. Tato měření podpořená teoretickým modelem přinášejí detailní poznatky o kvantově mechanických procesech, jakými jsou přenos náboje a přeměna energie na atomární úrovni.“ Experimenty proběhly za extrémně nízké teploty a vysokého vakua na molekule 2,6-bis(ferrocenyl)naftalenu, jejíž chemickou strukturu najdeme na obrázku. Zafixovaná byla pomocí adsorpce na napařených krystalech chloridu sodného (soli kuchyňské) NaCl. Elektron poháněl z jedné strany molekuly na druhou wolframový hrot mikroskopu atomárních sil, který rovněž sledoval jeho polohu.

Zobrazení molekuly 2,6-bis(ferrocenyl)naftalenu na krystalické podložce z NaCl pomocí mikroskopu atomárních sil, obr. Berger, J. et al., Quantum dissipation driven by electron transfer within a single molecule investigated with atomic force microscopy, Nat Commun 11, 1337 (2020).Mikroskop atomárních sil (AFM - atomic force microscope) extrémně ostrým hrotem často s jediným atomem na špici jakoby ohmatává s atomovým rozlišením povrch pod sebou. Význam výzkumu pohybu elektronu v moelkule dobře shrnuje tisková zpráva Akademie věd ČR z 19.března 2020: „Důležitým předpokladem pro úspěšný nástup kvantových technologií je detailní znalost základních procesů, na nichž jsou založeny, tj. na přenosu náboje a s tím spojené přeměně energie na atomární úrovni. Přenos elektronu v molekulách hraje významnou roli i v mnoha biologických a chemických pochodech, jakými jsou například fotosyntéza, koroze či řada enzymatických reakcí. Přes zásadní význam těchto procesů a vynaložené úsilí jim porozumět jsou naše současné možnosti studia a řízení přenosu náboje na úrovni jednotlivých atomů či molekul stále značně omezené.“

testament 29.3.2020: Stanley Meyer podle jeho patentových obrázků údajně štěpil nukleony vysokým napětím a získával tak energii. Je to možné? Je zajímavé zjistit, že stačí s elektronem pouze pohybovat s tím samým efektem.

Úplný text tiskové zprávy AV ČR z 19.3.2020

 

Pradávný prapředek

25.3.2020
Zdroj:
Scott D. Evans et al., Discovery of the oldest bilaterian from the Ediacaran of South Australia, PNAS 2020, doi: 10.1073/pnas.2001045117
Zdroj
Předpokládaný skutečný vzhled našeho pradávného předka Ikaria wariootia, obr.Sohail Wasif/University of California Riverside.

Bylo, nebylo, před dávnými časy, asi tak před 550 - 560 miliony let, se bahýnkem na dně pravěkého moře plazil tvor, který je společným předkem všech současných živočichů s dvoučetnou rovinnou symetrií, jako máme my. 2 - 7 mm dlouhý a 1 - 2,5 mm široký červ Ikaria wariootia je nejstarší známý tvor, jehož tělo tvoří dvě shodné opačně orientované poloviny. Dnes standardní utváření, které nacházíme u naprosté většiny živočichů. Stopy po I.wariootia nacházeli paleontologové v horninách lokality Nilpena v Jižní Austrálii již 15 let. Předpokládali, že rýhy v dávném bahně vytvořil tvor s bilaterální symetrií pohybující se stahováním a povolováním svalů, ale jeho fosilii nalezli teprve nyní.

Zkamenělina z dnešního pohledu bizarního ediakarského tvora Tribrachidium heraldicum s trojčetnou symetrií. Fosilie pochází  z Ediakarského pohoří (Ediacara Hills) v Austrálii, podle kterého nese období jméno, foto University of California v Berkeley, Museum of Paleontology.Průzkum zkameněliny laserovým skenerem ukázal, že kromě pravé a levé strany má též přední a zadní konec propojený střevem. „Přes jednoduchou morfologii rozpoznatelnou ve fosilii byl tento organismus ve srovnání s ostatními současnými ediakarskými druhy docela složitý,“ vysvětluje první autor publikace Scott D. Evans z University of California v Riverside. Ve vrstvách z nejmladšího období proterozoika (starohor), zvaném ediakar (před 635 až 542 miliony let), poprvé nacházíme zkameněliny vícebuněčných tvorů i větších zvířecích forem. Dnešníma očima vyhlíželi ediakarští tvorové podivně. Připomínali spíše listy, ovály nebo spirálky bez úst, střev nebo dalších rozeznatelných orgánů. Většina z nich vyhynula bez potomků koncem epochy. Pouze tlustý červ Ikaria wariootia a o něco mladší otisky párových končetin představují vývojovou linii, která dokráčela až k nám.

 

Cítíte cokoliv?

24.3.2020
Zdroj:
https://news.flinders.edu.au/blog/2020/03/24/loss-of-smell-first-sign-of-covid-19/
Zdroj
Náš čichový systém, : 1 - čichový bulbus (olfactory bulb), část mozku, která shromažďuje informace z čichových orgánů, 2 - mitrální buňky (mitral cells), 3 - kost (bone), 4: čichový epitel (olfactoric mucosa), 5: - axonové glomeruly (glomerulus), ve kterých se sdružují axony čichových neuronů se stejným typem receptorů, 6 - čichové neurony s olfaktorickými receptory (olfactory receptor cells), obr. Chabacano/CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.5).

Důležitým příznakem onemocnění COVID-19 může být ztráta čichu (anosmie), kterou žádné další symptomy nedoprovázejí. Ztrátu čichu zaznamenali v Německu to u dvou třetin potvrzených případů. Dokládají ji i svědectví z Jižní Koreje, Číny a Itálie. Anosmie není u virových chorob neobvyklá, což jistě potvrdí každý, komu se spustila rýma. Způsobuje ji viry vyvolaný otok čichového epitelu (angl. olfactoric mucosa), což je specializovaná sliznice v horní části nosní dutiny o ploše kolem 1 cm2. U COVID-19 je zvláštní právě častý časný samostatný výskyt anosmie. „Ve Velké Británii se lékaři ORL snaží prosazovat anosmii jako důležitý příznak, který může znamenat, že pacient může být asymptomatický nosič,“ uvádí prof.Simon Carney z australské Flinders University.

Plný text tiskového prohlášení odborné britské ORL společnosti (ENT UK - Earth, Nose and Throat) v jazyce anglickém.

 

Fotonový stroj

23.3.2020
Zdroj:
Xu Dong et al., Sunlight-Driven Continuous Flapping-Wing Motion, ACS Appl. Mater. Interfaces 2020, 12, 5, 6460-6470, 2020, https://doi.org/10.1021/acsami.9b20250
Zdroj
Chemická struktura polymeru perfluoropolyethylenpropylenu.

Pouze plastická hmota a vhodný kov stačí k sestrojení jednoduchého stroječku, který přeměňuje nepřetržité sluneční záření bez nutnosti blikání na mechanickou práci bez mezistupně výroby elektřiny a přídavné elektroniky. Tvoří ho perfluoropolyethylenpropylenová folie pokrytá vrstvou cínu Sn, mědi Cu nebo molybdenu Mo. Dostatečně silné světlo celou folii ohřeje. Jedna vrstva se roztáhne více než druhá, v důsledku čehož se folie prohne. Jak vidíme na videu, při vhodné orientaci vůči dopadajícímu světlu ho po prohnutí pohltí méně, vychladne a narovná se. Takto ji lze rozkmitat až frekvencí 4,49 Hz. V homogenním magnetickém poli kmitající vodivá folie generuje střídavý proud při nepřetržitém nekolísajícím osvětlení. Svinutá folie dokáže během pohybu i překonat překážku nebo jakýmsi pádlováním rozpohybovat jednoduché sáňky, které váží 22,5 x více než hnací ústrojí.

 

Lišky míří do města

22.3.2020
Zdroj:
Kimmig, SE, Beninde, J, Brandt, M, et al. Beyond the landscape: Resistance modelling infers physical and behavioural gene flow barriers to a mobile carnivore across a metropolitan area. Mol Ecol. 2020; 29: 466– 484. https://doi.org/10.1111/mec.15345
Zdroj
Městská liška na lovu králíka, foto User Oosoom on en.wikipedia / CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0).

V životě jsem ve městě neviděl lišku, přestože jde o mazanou šelmu, která se městskému životu přizpůsobila docela dobře. Např. výskyt prvních lišek v Berlíně byl zaznamenám v padesátých letech minulého století. Do devadesátých let osídlily celé město. Možná prostě lišky nechtěly, abych je zahlédl. Výzkum lišek obecných (Vulpes vulpes, angl. red fox) v Berlíně a přilehlé části Branibor odhalil rozdíl mezi městskými světačkami a venkovskými vidlačkami. „Výsledky potvrzují, že u těchto zvířat existuje genetická diferenciace mezi městskými a venkovskými oblastmi,“ uvádí první autorka publikace Sophia E.Kimming z berlínského Leibniz-Institut für Zoo- und Wildtierforschung.

Mládě lišky obecné, foto Jim Frates/Public domain. Hranice mezi oběma populacemi netvoří překážky jako vodní toky nebo dopravní tepny, ale spíše administrativní hranice. Městská populace zvládá soužití s lidmi, venkovská populace se vyhýbá oblastem s velkou hustotou zalidnění nebo množstvím našich aktivit. Studie vznikla na základě porovnání genomů 188 městských a 186 venkovských lišek. Vzhledem k tomu, že studie proběhla v Německu, připojím ještě jazykovou poznámku. Liška obecná je Rotfuchs, městské a venkovské lišky označují vědci po řadě jako Stadtfuchs a Landfuchs. Rod liška (Vulpes) zahrnuje celkem sedmnáct druhů, z nichž šest vyhynulo.

 

Širokospektrální Rydberg

21.3.2020
Zdroj:
David H Meyer et al., Assessment of Rydberg atoms for wideband electric field sensing, Journal of Physics B: Atomic, Molecular and Optical Physics, Volume 53, Number 3, 2020, http://dx.doi.org/10.1088/1361-6455/ab6051
Zdroj
Uspořádání experimentu s Rydbergovými atomy. Ve skleněné nádobce vpředu laserový paprsek excituje atomy do Rydbergova stavu. Elektromagnetické pole ze zlaté antény v pozadí je rozkmitá. Informaci o frekvenci vepíší Rydbergovy atomy zpět do laserového paprsku.

Neobyčejně širokospektrální detektor elektromagnetických vln vznikl ve vývojových laboratořích US Army. Zachytí veškeré záření pod 100 GHz, tedy vše od infračerveného záření až po nejdelší radiové vlny. Základ tvoří Rydbergovy atomy, které získáme, pokud excitujeme např. laserem alespoň jeden elektron do výrazně vyšší energetické hladiny. Vzdálí se tím od jádra, takže průměr celého atomu podstatně vzroste, a to až 200 násobek atomu v základním stavu. Několik takových atomů spojených chemickou vazbou může vytvořit Rydbergovu molekulu. „Nové senzory mohou být velmi malé a prakticky nedetekovatelné, což vojákům přináší značnou výhodu,“ soudí spoluautor výzkumu David H Meyer z Army Research Laboratory.

 

Virus čistí vzduch i peněženky

20.3.2020
Zdroj:
https://www.wissenschaft.de/bildervideos/bild-der-woche/ein-virus-klaert-die-luft/?utm_source=newsletter&utm_medium=email&utm_campaign=wissenschaft.de_20_03_2020
Zdroj
Snížení koncentrace oxidů dusíku v atmosféře nad Evropou, foto ESA/ CC BY-SA 3.0 IGO.

Rozdíl v koncentraci oxidů dusíku NOx v atmosféře nad Evropou před epidemií viru SARS-CoV-2 a počátkem března 2020 vidíme na snímcích družice Sentinel-5 Evropské kosmické agentury ESA. Snížení koncentrace těchto škodlivých látek kvůli omezení průmyslové výroby a dopravy je zcela zřetelné. K největšími poklesu došlo v oblasti Pádské nížiny, ale i na našem území je zcela zřetelně pozorovatelný. Situace v Číně vypadala obdobně. Oxidy dusíku vznikají při spalování fosilních paliv. Pokles znečištění je jistě pozitivní, i když je jen dočasný a dosažený velmi nákladnou cestou.

Tomáš Vodička 22.3.2020: Překvapuje mě, že zrovna v severní Itálii jsou (byly) koncentrace škodlivin v ovzduší tak vysoké. Je snad možné, že právě to je hlavní důvod mimořádně vysoké smrtnosti CoV-2 v této lokalitě?

 

Koronavirus je přírodní

19.3.2020
Zdroj:
Kristian G. Andersen, Andrew Rambaut, W. Ian Lipkin, Edward C. Holmes, Robert F. Garry. The proximal origin of SARS-CoV-2. Nature Medicine, 2020; DOI: 10.1038/s41591-020-0820-9
Zdroj
Kresba virionu SARS-CoV-2. Jeho průměr se pohybuje od 50 do 200 nm. Na obrázku červené glykoproteinové výběžky (spike-proteiny) mu propůjčují typický koruně podobný vzhled, proto koronavirus, obr. CDC/Alissa Eckert, MS; Dan Higgins, MAM/Public domain.

Virus SARS-CoV-2 vznikl přirozeným vývojem a nikoliv v genetické laboratoři. Jednoznačně to vyplývá ze srovnání jeho genomu s ostatními koronaviry. Molekula glykoproteinu na povrchu viru, tzv. spike-protein, se pomocí oblasti zvané RBD (receptor-binding domain) váže na receptory na povrchu buněk. U SARS-CoV-2 konkrétně na receptory lidských buněk ACE2, který jsou zapojeny v regulaci krevního tlaku. Napojení je tak nečekaně dobré, že mohlo vzniknout pouze přirozenou mutací. Druhý důkaz vyvracející laboratorní původ viru je celková molekulární struktura. Připomíná koronaviry netopýrů a luskounů a podstatně se liší od ostatních známých lidských patogenních koronavirů.

Může za všechno luskoun ostrovní (Manis javanica, angl. Malayan pangolin)? Foto Piekfrosch/CC BY-SA (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/).„Porovnáním dostupných údajů o genomové sekvenci pro známé kmeny koronavirů můžeme pevně určit, že SARS-CoV-2 vznikl přirozeným procesem. Oba dva rysy viru, mutace v RBD části spike-proteinu a jeho odlišná stavba, vylučují laboratorní manipulaci jako možný původ SARS-CoV-2,“ uvádí první autor publikace Doc.Kristian G. Andersen ze Scripps Research Institute v kalifornské La Jolle.

Michal Schwarz 21.3.2020: Stoupenec konspirací tedy rozhodně nejsem, ale to co je v článku mi přijde jako "důkaz konstatováním". Možná je to v originálu rozepsáno detailněji?

23.3.2020: Ano, je to konstatování odborníků, kteří studovali oblasti genomu typické pro SARS-CoV-2 a srovnávali je s mutacemi, které vznikají přirozenou cestou a se změnami DNA, které provádíme v laboratořích. A toto konstatování bylo podrobeno odborné oponentuře. V původní publikaci je to samozřejmě rozepsáno šířeji. Podrobněji je to i v tiskové zprávě AV ČR, viz níže.

Božena Borková 24.3.2020: Prečo česká biologička... alebo iná profesia, uz si nespomínam jej zameranie, prečo tvrdila opak? Chcela byť zaujímavá lebo co? Taktiež nie som zástancom konšpirácií, skôr ma rozčuluje, keď sa vedci nevedia zhodnúť alebo rôzni sarlatáni, co sa tvaria ako vedci. Do ktorej kategórie zaradiť to video s pani doktorkou zo súkromnej kliniky? Ta informácia je v druhej polovici videa, takmer na konci: https://m.youtube.com/watch?v=P2KW1kud9fg

25.3.2020: MUDr.Peková o možnosti úniku z laboratoře hovoří velmi rezervovaně jako o hypotéze, tedy neprověřené skutečnosti, navíc před tím, než se objevila publikace, která tuto možnost vyvrací. Nemyslím, že by ji bylo možné cokoli vytknout.

Tisková zpráva AV ČR k původu koronaviru z 19.3.2020

 

Kometa smetla osadu

18.3.2020
Zdroj:
Moore, A.M.T., Kennett, J.P., Napier, W.M. et al. Evidence of Cosmic Impact at Abu Hureyra, Syria at the Younger Dryas Onset (~12.8 ka): High-temperature melting at >2200?°C. Sci Rep 10, 4185 (2020). https://doi.org/10.1038/s41598-020-60867-w
Zdroj
Umělecká rekonstrukce počátku konce paleolitické osady v lokalitě Abu Hureyra, obr.Jennifer Rice, CometResearchGroup.org. Osada vznikla asi 700 let před dopadem.

Neuvěřitelná smůla potkala obyvatele jednoho z nejstarších lidských sídlišť před 12.800 roky. Jejich osadu v dnešní syrské lokalitě Abu Hureyra zničily úlomky komety, která tehdy narazila do Země. Svědčí o tom impaktní skla, mikrosferule, nanodiamanty a zuhelnatělá organická hmota mezi archeologickými nálezy. Mikrosferule jsou malé kovové kuličky, které vznikají při tavení a odpařování hornin při vysokých teplotách doprovázejících náraz. Rovněž nepatrné uhlíkové diamanty (nanodiamanty) vznikají při vysokých teplotách. Pro nárazem přeměněné horniny jsou typické.

Impaktní skla z Abu Hureyry, foto Moore, A.M.T. et al., Evidence of Cosmic Impact at Abu Hureyra, Syria at the Younger Dryas Onset (~12.8 ka): High-temperature melting at >2200°C. Sci Rep 10, 4185 (2020), https://doi.org/10.1038/s41598-020-60867-w. Geochemická analýza, tvar, struktura, magnetické charakteristiky i velmi nízký obsah vody naznačují, že impaktní skla v Abu Hureyře vznikla při velmi vysoké teplotě. Nacházíme v nich minerály s vysokou teplotou tání, jako korund (Al2O3, 2.040 °C, mullit (3Al2O3.2SiO2, 1.840 °C) a suessit (Fe3Si, 2.300 °C), což jsou teploty naprosto nedosažitelné při běžném požáru nevelké osady. Suessit je na Zemi velmi vzácný, ale v meteoritech docela běžný, což naznačuje spojení s kosmickou událostí.

„Nalezené materiály jsou za normálních teplot extrémně vzácné, ale běžně vznikají během impaktních událostí. Naše nové objevy přinášejí mnohem silnější důkazy o velmi vysokých teplotách, které mohly být způsobeny pouze kosmickým dopadem. Jediný velký dopad asteroidu by nezpůsobil tak široký rozptyl materiálů jako v Abu Hureyra. Největší shluky kometárních úlomků jsou vytvářeny tak, že mohou při dopadu způsobit tisíce výbuchů v rozpětí minut po celé zemské polokouli,“ vysvětluje spoluautor publikace James P. Kennett z University of California Santa Barbara. Nálezy z odpovídající vrstvy z jiných částí Zeměkoule naznačují, že zkáza osady na místě pahorku Abu Hureyra proběhla ve stejné době jako řada dalších impaktů na obrovské rozloze.

 

Elektřinu získáme z vody

17.3.2020
Zdroj:
Liu, X., He, M., Calvani, D. et al. Power generation by reverse electrodialysis in a single-layer nanoporous membrane made from core–rim polycyclic aromatic hydrocarbons. Nat. Nanotechnol. (2020). https://doi.org/10.1038/s41565-020-0641-5
Zdroj
Chemická struktura sloučeniny zvané HPAHBC pro výrobu porézních membrán. Průměr molekuly činí 2,14 nm.

Elektřinu můžeme získat i mísením říční a mořské vody, tedy roztoků s rozdílnou koncentrací iontů. Potřebujeme k tomu velmi kvalitní, pevnou membránu s dostatečně malými selektivními póry. Čím tenčí, tím lepší. Membránu, jejíž výkon zhruba tisíckrát přesahuje dosavadní typy, lze připravit orientovanou syntézou v tenké vrstvě ze sloučeniny, jejíž chemickou strukturu vidíme na obrázku. Při tloušťce 2,0±0.5 nm a průměru pórů 3.6±1.8 nm propustných pro draselné kationty dodává ve zkratu výkon 67 Wm-2. Zatím nedokážeme připravit víc, než asi jeden centimetr čtvereční, což je pro průmyslové aplikace zoufale málo. Metoda výroby elektřiny z roztoků o různé koncentraci elektrolytů se nazývá reverzní elektrodialýza. Jde o opačný proces k elektrodialýze, která naopak využívá elektrického proudu k přípravě pitné vody z mořské.

Výhody nového postupu vysvětluje šéf výzkumného týmu Doc.Grégory F. Schneider z Leidenské univerzity: „Při výrobě membrán začíná mnoho vědců grafenem, který je velmi tenký, ale není porézní. Pak se v něm snaží prorazit díry, aby byl propustnější. Provedli jsme obráceně. Větší porézní membránu jsme sestavili z malých molekul. Ve srovnání s grafenem obsahuje nepravidelnosti, což ji propůjčuje zvláštní vlastnosti.“ Molekuly se nejprve na vodní hladině stlačí, až vytvoří rovnoměrnou tenkou vrstvu. Zajímavé je, že neleží při tom na hladině těsně vedle sebe, ale svírají s ni úhel asi 35°, takže trochu připomínají střešní tašky. Po přenesení na měděnou destičku získáme ohřátím membránu. Dojde při tom k odstranění aminoskupin s atomy dusíky po obvodu molekul a k jejich zesíťování.

 

Lék je blízko

16.3.2020
Zdroj:
https://www.gilead.com/purpose/advancing-global-health/covid-19
Zdroj
Chemická struktura remdesiviru.

Přípravek proti viru SARS-CoV-2 vyvinutý americkou farmaceutickou společností Gilead Sciences prochází poslední, třetí fází testování. Jde o sloučeninu remdesivir, jejíž chemickou struktur vidíme na obrázku. Klinické studie, které mají potvrdit účinnost a neškodnost přípravku na zhruba tisícovce nakažených zejména v Asii, začaly tento měsíc. První se soustředí na pacienty s těžkým průběhem onemocnění COVID-19, které způsobuje virus SARS-CoV-2, druhá na pacienty s mírným průběhem. Remdesivir je širokospektrální antivirotikum, které zatím nebylo schváleno k užívání nikde na světě. Účinnost proti coronavirům MERS a SARS, velmi podobným původci COVID-19, byla již laboratorně i klinicky prokázána.

Coronavirus SARS-CoV-2 na snímku elektronového mikroskopu, foto  NIAID-RML.Rychlý vývoj přípravku umožnila skutečnost, že velká část práce již byla udělána při epidemii viru SARS-CoV v letech 2002 - 2004. SARS je zkratka z Severe Acute Respiratory Syndrome, česky těžký akutní respirační syndrom. To znamená, že máte velké problémy s dýcháním. CoV je zkratka z coronavirus. Výzkum společnosti Gilead Scientific navazuje na práci významného českého chemika prof. Antonína Holého, jehož patenty na antivirotika odkoupila v roce 1990. Od té doby vyrostla ze společnosti s 15 zaměstnanci ve světového výrobce přípravků proti virům s 11.000 zaměstnanci.

 

Mazlíček zabiják

15.3.2020
Zdroj:
R.Kay et al., The small home ranges and large local ecological impacts of pet cats, Animal Conservation, 2020, doi:10.1111/acv.12563
Zdroj
Kocour Felix, mládě kočky domácí Felis catus.

Domácí kočičky představují extrémní hrozbu pro drobné tvory v nejbližším okolí. Kočka domácí (Felis catus) je domestikovaný druh vzniklý z kočky divoké (Felis silvestris). Přes veškerý krmení granulemi a dalšímii dobrůtkami nejvyšší kvality podléhá lovecké vášni stejně jako kočka divoká. Uloví, na co přijde, protože ji to baví. Zabijí pro zábavu, můžeme-li tak označit instinkt vycházející z kočičího mozku, nikoliv kvůli hladu. Zajímá-li vás příroda v nejbližším okolí, držte kočky raději doma.

Záznam pohybu Maxe, kastrovaného kocoura, jedné ze tří koček ze sledovaného vzorku, jejichž teritorium přesáhlo kilometr čtvereční. Pohyboval se pravidelně mezi britskými vesnicemi St. Newlyn East a Trevilson. Obr. Kays, R., et al., (2020), The small home ranges and large local ecological impacts of pet cats. Anim Conserv. doi:10.1111/acv.12563.„Domácí kočky krmíme, takže zabíjejí denně méně zvířat než divoké. Jejich teritoria jsou velmi malá, což koncentruje působení. V některých oblastech je vysoká i hustota domácích koček,“ vysvětluje Roland Kays ze Státní univerzity v Severní Karolíně v Raleighu. Sledování 925 domácích mazlíčků vybavených GPS v šesti zemích ukázalo, že loví zpravidla na ploše výrazně nižší než kilometr čtvereční. Přeci se nebudou příliš vzdalovat od domu, kde dostávají potravu! Soustředěné úsilí několika koček na malé ploše drobné obratlovce doslova decimuje.

Staroegyptská mumie kočky, Louvre Museum/Public domain.Každá mince má dvě strany. Kočkám možná vděčíme za mnohé. Není vyloučeno, že zabijácké sklony koček umožnily růst naší civilizace. Masakry hlodavců umožnily vytvářet rozsáhlé zásoby zrní, které kráčely ruku v ruce s organizací společnosti. Bez koček by hromady zrní naplnily žaludky nesčetných hlodavců, a nikoliv našich předků. S klesajícími zásobami obilovin by mizela i moc starověkých panovníků. Snad proto byla kočka ve starém Egyptě uctívaným tvorem.

 

Nevyváženost Wikipedie

14.3.2020
Zdroj:
A.Oeberst et al., Collectively biased representations of the past: Ingroup Bias in Wikipedia articles about intergroup conflicts, British Journal of Social Psychology, 2019, doi: 10.1111/bjso.12356
Zdroj
Logo Wikipedie, Version 1 by Nohat (concept by Paullusmagnus); Wikimedia, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.en, CC BY-SA 3.0.

I ve Wikipedii lze nalézt kognitivní zkreslení, přes kolektivní vyjednávání obsahu článků a veřejnou kontrolu. Existuje mezi různými jazykovými verzemi. Anglický text o atomovém bombardování Hirošimy není shodný s japonským. Psychologové hovoří o předpojatosti vlastní skupiny (ingroup bias), jedné z variant kognitivního zkreslení (cognitive bias), systematického zkreslován úsudku. Ve Wikipedii se projevuje při morálním hodnocení historických událostí. I když neexistují státní wikipedie, užívání jazyka též znamená příslušnost k určitému kulturnímu okruhu.

Argentinský lehký křižník ARA General Belgrano potápějící se po zásahu torpédem z britské atomové ponorky HMS Conqueror 2.května 1982 během války o Falklandy. ARA General Belgrano sloužil původně jako USS Phoenix a byl jednou z mála lodí, které přežily japonská nálet na Pearl Harbor bez poškození. V roce 1951 ho Spojené státy prodaly Argentině, foto Martín Sgut (1951 - 2010)/Public domain.První autorka publikace Aileen Oeberst z FernUniversität in Hagen vysvětluje příčiny:„I kdyby například španělsky mluvící autoři z jiných zemí než Argentiny psali o válce o Falklandy, jazykové a kulturní vazby by mohly způsobit silnější identifikaci s Argentinou. Kromě toho, články Wikipedie musí být vždy založeny na zdrojích. Španělsky mluvící lidé častěji odkazují na texty, které by samy o sobě mohly obsahovat předpojatost vlastní skupiny - například proto, že pocházejí z argentinských zpráv. Mnoho článků systematicky vypovídá o své vlastní skupině lépe nebo jako o silnější. Druhá strana konfliktu je nemorálnější a zodpovědnější za konflikt.“

Centrum Drážďan po náletu z 14.-15 února 1945. Články na Wikipedii  o této akci  patří mezi 35 studovaných témat, foto  Bundesarchiv, Bild 146-1994-041-07/Unknown author/CC-BY-SA 3.0/CC BY-SA 3.0 DE (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/de/deed.en). K uvedeným závěrům dospěli vědci na základě studia článků ve Wikipedii o celkem 35 konfliktech moderních dějin, od nizozemsko-španělské osmdesátileté války 1568 - 1648 až po válku v Jižní Osetii v roce 2008, rozdělení Kypru, obsazení Krymu a vlámsko-valonský konflikt v Belgii. Wikipedie nepochybně poskytuje vyváženější informace než leckteré zpravodajské zprávy nebo i historické knihy, a to tím lépe, čím větší jsou rozdíly mezi autory.

 

Úplně malinkatý veleještěr

13.3.2020
Zdroj:
Xing, L., O’Connor, J.K., Schmitz, L. et al. Hummingbird-sized dinosaur from the Cretaceous period of Myanmar. Nature 579, 245–249 (2020). https://doi.org/10.1038/s41586-020-2068-4
Zdroj
Nahoře nejmenší druhohorní ještěr Oculudentavis khaungraae na lovu, obr.HAN Zhixin, dole fotografie jeho fosilizované hlavy v 99 milionů let starém barmském jantaru. Černá úsečka je 2 mm dlouhá, foto Xing, L. et al. Hummingbird-sized dinosaur from the Cretaceous period of Myanmar, Nature 579, 245–249 (2020).

Lebka úplně malinkatého, nejmenšího známého druhohorního ještěra dorostla délky jen 7,1 mm. Fosilii nového druhu Oculudentavis khaungraae nalezli paleontologové zalitou v 99 milionů let starém jantaru ze severní Barmy a bezpochyby jde o dospělého jedince. Velikostí odpovídá současnému nejmenšímu ptáku, kolibříku kalypta nejmenší (Mellisuga helenae, angl. bee hummingbird). Způsobem života se od nich zásadně lišil. Nesál nektar, ale pomocí ozubených čelistí lovil nejspíš hmyz, jak vidíme v lovecké scénce na obrázku nahoře. „Zachování obratlovců v jantaru je vzácné a tato fosilie nám umožňuje nahlédnout do světa dinosaurů ve spodní části žebříčku velikostí těl. Jedinečné anatomické vlastnosti ukazují na jednoho z nejmenších a nejprimitivnějších létajících obratlovců, jaký kdy byl nalezen,“ říká spoluautor studie Lars Schmitz z Natural History Museum v Los Angeles County.

RP 15.3:2020: Budu hóóódně "vědecky strohý". Dinosauři nenáleží taxonomicky k ještěrům už hóóódně dlouho. Takže když už druhohorní ještěr, tak alespoň v uvozovkách. A ta rekonstrukce mi taky připadá spíš jako zbožné přáni, aby to sedělo vývodům autora. Existuje nějaký bližší popis konceptuálních východisek?

16.3.2020: Díky za upozornění, veleještěr je dnes spíše křížovkářský termín. Zvyků z mládí se člověk těžko zbaví. Čemu konkrétně jste z aktuality neporozuměl kvůli nevhodné terminologii bez uvozovek? Ohledně popisu východisek bych Vás odkázal na původní publikaci.

RP 20.3.2020: Poznámku jsem nepsal z důvodů neporozumění, ale z důvodů korekce textu či chcete-li oponentury. A když už jsme u toho tak vůbec nemuselo jít o dinosaura, ale o ptakoještěra (Pterosauria), což se rovněž často zaměňuje. Jenom podle lebky je toto těžko rozhodnutelné. A jak jsem se díval, tak u fosílie Oculudentavis khaungraae tento problém s taxonomickým zařazením skutečně existuje. Navíc vůbec nemusí jít o samostatný druh, ale o lebku mláděte jiného druhu. To ukázal mimo jiné jeden z velkých paleontologů John R. Horner, který hned několikrát revolučním způsobem změnil paradigmata druhohorní paleontologie. Takže nakreslit rekonstrukci tohoto druhohorního tvora morfologicky jako aktivně létajícího ptáka je, akademicky řečeno, "velmi specifické". Ovšem podle toho jak se v poslední době mění přístup redakce Nature k akceptaci článků, se vlastně není čemu divit. Ale jsou to ještě přírodní vědy, anebo už jen marketing? Jako matematikovi a biologovi mi jde hlavně o to, abychom si v odborných jazycích dávali velký pozor na terminologii a vytvářeli tak protiváhu "Tlachalům humanizujícím - Clammus humanicorum cult. mansionem" :). Ztráta této protiváhy se už několika civilizacím v historii těžce nevyplatila. A je to vidět i aktuálně. Kdy se řada lidí pod atakou nového typu koronaviru chová jako "telata" a hlásá, že odborníci neříkají pravdu (což je samo o sobě nerozhodnutelné). Melou svou, jen na základě toho, že si hledají na "Interfernetu" (výraz radia Limonádový Joe) jen a právě jen to co je utvrzuje v jejich vidění světa. A pak se, světe div se, dostávají do letálního stavu. Ostatně i ten Váš nový článek bude pro mnohé z těchto "telat" jen desinformací.

 

Když sprchne železo

12.3.2020
Zdroj:
Ehrenreich, D., Lovis, C., Allart, R. et al. Nightside condensation of iron in an ultrahot giant exoplanet. Nature (2020). https://doi.org/10.1038/s41586-020-2107-1 - R.G.West et al., Three irradiated and bloated hot Jupiters:. WASP-76b, WASP-82b, and WASP-90b, Astronomy and Astrophysics, January 2016, DOI: 10.1051/0004-6361/201527276
Zdroj
Umělecká rekonstrukce kondenzujícího železa v atmosféře planety WASP-76b, obr.ESO/M. Kornmesser.

Na planetě WASP-76b vzdálené od nás 6.400 světelných let sprchne při západu železný déšť. Během dne stoupá teplota atmosféry na více než 2.000 K, protože svou hvězdu WASP-76 v souhvězdí Ryb obíhá ve vzdálenosti pouhých 5 milionů kilometrů. Je ji 30 x blíž než Země Slunci a desetkrát blíž než Merkur. Astronomové spektroskopicky detekovali na denní straně planety atomární železo, přičemž na noční straně o teplotě 1.500 K před rozedněním po něm není ani stopy. Páry železa kondenzují a padají jako železný déšť, aby při úsvitu a nárůstu teploty dalšího dne znovu unikly do atmosféry.

Planeta WASP-76b je o něco méně hmotná i objemná než Jupiter. Je jedinou známou planetou hvězdy WASP-76, kterou oběhne extrémně rychle za necelé dva dny. WASP-76 je 1,5 krát hmotnější než Slunce s průměrem 1,73 slunečního. Povrchová teplota dosahuje 6.250 ± 100 K, což je o něco více, než teplota povrchu našeho Slunce, která činí 5.800 K.

Franta Flinta 17.3.2020: Teplota varu železa je 3134 K, tak je může vytvářet páry na planetě, kde je o více než 1000 stupňů méně?

David Ehrenreich 18.3.2020 (spoluautor původní publikace): The main reason is that iron vapour is found at low atmospheric pressures (mbar and lower), v překladu OD: Hlavní příčina je nízký atmosférický tlak (mbar i nižší).

 

Mykorhiza se obrátila

11.3.2020
Zdroj:
P.Giesemann et al., Discreet heterotrophs: green plants that receive fungal carbon through Paris-type arbuscular mycorrhiza, The New Phytologist, 2020, doi: 10.1111/nph.16367
Zdroj
Vrání oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), vytrvalá jedovatá bylina z čeledi kýchavcovitých (Melanthiaceae) dorůstá až 40 cm. Nacházíme ji  ve vlhčích listnatých a smíšených lesích mírného pásu Eurasie. Jde o velmi jedovatou rostlinu, byť otravy jsou řídké, protože bobule nepříjemně zapáchá i chutná, foto George Chernilevsky/Public domain.

Soužití rostliny vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) s houbou Glomeromycotina zcela popírá zavedená pravidla mykorhizy, velmi rozšířené symbiózy hub s kořeny vyšších rostlin. Podle tradičních představ dodává houba rostlině vodu a minerály z půdy a na oplátku dostává organické sloučeniny vznikající při fotosyntéze. Ze zastoupení izotopů uhlíku, dusíku vodíku a kyslíku vyplývá, že v listech vraního oka polovina uhlíku pochází z hub. Jde o velmi překvapivé zjištění, které u zelené, fotosyntezující rostliny nikdo nečekal. Objev zcela převrací tok organických látek při mykorhize. U sasanky hajní (Anemone nemorosa) najdeme rovněž uhlík původem z hub, i když ne v takovém množství jako u vraního oka. Oproti tomu další zkoumaná rostlina áron plamatý (Arum maculatum) ctí tradiční pravidla. Všechny její organické sloučeniny pocházejí z fotosyntézy.

Áron plamatý, vytrvalá jednoděložná rostliny z čeledi áronovitých, rosto roztroušeně v mírném pásu Evropy, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Arum_maculatum_0_700.jpg, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.en. „Pokud se potvrdí, že mnohem více druhů rostlin, než jsme doposud znali, získává část svých organických živin z hub, vyzdvihuje to velký vliv hub na biologickou rozmanitost a fungování ekosystémů. Programy a opatření ochrany přírody a životního prostředí by proto měly zahrnovat také houby,“ uzavírá spoluautor publikace Philipp Giesemann z Universität Bayreuth.

Pavel Ursus 12.3.2020: Pokiaľ viem, aj najväčší žijúci organizmus je podhubie kdesi v Kanade. Nie, nie je to až tak prekvapujúce.

Anna Lepšová 13.3.2020:Takový případ není výjimečný. Je škála typů soužití symbiotických hub a rostlin. A princip mutualismu (vzájemné spolupráce, vyjádřené výměnou látek) je uplatňován v různé míře a poměrech. Důležité je, jakou schopnost a kapacitu enzymatických procesů (fotosyntézy na straně rostlin a rozkladu/resp. příjmu produktů organické hmoty z půdy a opadu)mají zůčastnění partneři. A ještě nutno počítat s tím, že přistupují další symbionti v rhizosféře (např.baktérie), celé to je velmi otevřený systém. Ony ty školské škatulky jsou hodně umělé, aby byl systém jakž takž srozumitelný, ve skutečnsoti je vždy složitější. To se týká všech oborů.

 

Serin zlepší paměť

10.3.2020
Zdroj:
J. Le Douce et al., Impairment of Glycolysis-Derived l-Serine Production in Astrocytes Contributes to Cognitive Deficits in Alzheimer’s Disease, Cell Metabolism, 3 march 2020. DOI : 10.1016/j.cmet.2020.02.004
Zdroj
Nahoře chemická struktura L a D serinu, dole mikroskopický snímek astrocytů v buněčné kultuře, GerryShaw/CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0).

Podávání aminokyseliny L-serinu v potravě laboratorním myším s uměle vyvolanou Alzheimerovou chorobou zlepšilo jejich paměťové schopnosti. Zřejmě lze alespoň částečně nahradit nedostatečnou produkci této aminokyseliny astrocyty při Alzheimerově chorobě. Jako astrocyty označujeme velké rozvětvené hvězdicovité buňky s dlouhými výběžky, které podpírají a vyživují mozkové neurony. Některé výběžky přiléhají na stěnu krevních kapilár, jiné na povrch neuronu. V mozku z L-serinu vzniká D-serin, který stimuluje N-metyl-D-aspartát (NMDA) receptory, klíčové pro fungování paměti. Je možné, že u lidí by to mohlo fungovat rovněž.

 

Meče zestárly

9.3.2020
Zdroj:
https://www.unive.it/pag/16584/?tx_news_pi1%5Bnews%5D=8707&cHash=8aefaf0abbc21b8f74850ae791b09ad7
Zdroj
Nejstarší meč na světě, foto Ph. Andrea Avezzu/Ca Foscari University of Venice.

Na obrázku vidíme nejstarší známý meč na světě. Pochází z východní Anatólie a dosahuje staří 5.000 let. Dosavadní nejstarší exponáty jsou zhruba o 1.400 roků mladší. Podle rozměrů jde spíše o mečík, celková délka dosahuje 40 cm. Zhotoven je z arsenbronzu, slitiny arzénu a mědi. Je pevnější než čistá měď a lépe se odlívá. Naši předci využívali tuto slitinu dříve, než ji nahradili ve všech směr lepší cínový bronz.

Nálezkyně meče Vittoria Dall’Armellina a otec Serafino Jamourlian, který v archivu muzea San Lazzaro degli Armeni Museum dohledal část jeho historie, foto Andrea Avezzu. Za zmínku stojí okolnosti nálezu. Nepochází z archeologických vykopávek. Našla ho studentka PhD Vittoria Dall’Armellina z Universita Ca' Foscari Venezia ve vitríně jednoho z benátských muzeí. Rozpoznala, že je mnohem starší než středověké exponáty, se kterými byl vystaven. Do Benátek ho ve druhé polovině 19.stoleti poslal trabzonský sběratel a obchodník s uměním jako dárek. Podle dopisu, který dar doprovázel, pochází z lokality Kavak poblíž Trabzonu. Co se s ním dělo dříve, nevíme.

Jan Syka 10.3.2020: Je vidět, že na mordování se vždy používaly ty nejlepší dostupné materiály i výrobní technologie.

 

Nový psí smysl

8.3.2020
Zdroj:
Bálint, A., Andics, A., Gácsi, M. et al. Dogs can sense weak thermal radiation. Sci Rep 10, 3736 (2020). https://doi.org/10.1038/s41598-020-60439-y
Zdroj
Na infračerveném snímku zřetelně vidíme chladné rhinarium. Snímek byl pořízen za teploty okolí 27 °C, bílá úsečka je 50 mm dlouhá, supnice vprovo ukazuje barvy odpovídající různým teplotám, foto  Bálint, A., Andics, A., Gácsi, M. et al. Dogs can sense weak thermal radiation. Sci Rep 10, 3736 (2020).

Psi disponují dosud neznámým smyslem pro detekci infračerveného záření. Tvoří ho chladná neosrstěná špička čenichu obklopující nozdry zvaná rhinarium. Při vyšších teplotách vzduchu je díky odpařování výrazně chladnější než okolí. Při teplotě vzduchu 30 °C je asi o 5 °C chladnější, při 15 °C se teploty vyrovnají, při 0 °C dosahuje teplota rhinaria 8 °C. Mozek psů (Canis lupus familiaris) pomocí signálů ze silně inervovaného rhinaria zaznamenají tepelné záření z těl v okolí a rovněž určí směr, odkud přichází. Předměty teplejší než okolí vyvolají aktivitu v levé části somatosenzorického kortexu. „Je možné, že ostatní masožravci disponují obdobným infračerveným smyslem, což otevírá novou kapitolu ve vztahu dravec - kořist,“ soudí prof.Ronald H.H.Kröger z Lundské University.

 

Datle vstává z mrtvých

7.3.2020
Zdroj:
S.Salon et al., Origins and insights into the historic Judean date palm based on genetic analysis of germinated ancient seeds and morphometric studies, Science Advances 05 Feb 2020, Vol. 6, no. 6, eaax0384, DOI: 10.1126/sciadv.aax0384 - Shen-Miller et al., Exceptional seed longevity and robust growth: Ancient sacred lotus from China, American Journal of Botany, 1995, 82 (11): 1367–1380, doi:10.2307/2445863. JSTOR 2445863 - Yashina, S. et al., Regeneration of whole fertile plants from 30,000-y-old fruit tissue buried in Siberian permafrost, Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, March 2012 109 (10): 4008–4013, doi:10.1073/pnas.1118386109
Zdroj
A označuje palmičku starou 110 měsíců vzešlou ze semínka pojmenovaného Adam, B je Jonáš (Jonah) starý 63 měsíc, C Uriel 54 měsíců, D Boaz 54 měsíc, E Judita (Judith) 47 měsíců, F Hana (Hannah) 88 měsíců, foto Guy Eisner, Science Advances (2020). DOI: 10.1126/sciadv.aax0384.

Sedm semen palmy datlové (datlovník pravý, Phoenix dactylifera, angl. date palm) vyklíčilo po 1.800 až 2.400 let dlouhém odpočinku v pustinách Izraele. Jde o nejstarší nalezená rostlinná semena, která samostatně vzešla. Pocházejí z archeologických nálezů z let 1963 až 1991 v lokalitách Masada, Kumrán (Qumran), Wadi Makukh a Wadi Kelt. Celkem jich archeologové našli 32. Semena datlovníku nezahubí ani úplné vyschnutí. Velmi suché klima lokality zřejmě způsobilo jejich přežití. Nejstarší ze semínek pojmenované Metuzalém (Methuselah) vyklíčilo již roku 2005 a od té doby roste. Na obrázku vidíme palmičky vzešlé z dalších semínek, které se v péči kibucu Ketura mají čile k světu.

Kolem 2.000 let stará semena z Izraele, ze kterých vzešly palmy: (A) Adam, (B) Jonáš - Jonah, (C) Uriel, (D) Boaz, (E) Judita - Judith, (F) Hana - Hannah. Písmeno G označuje kontrolní nevysazené semeno HU37A11.Podruh datlovníků rostoucí v dnešním Izraeli a Jordánsku poskytoval ve starověku velmi chutné masité plody zvané judejské datle (angl. Judean dates). Zvláště proslulé byly plantáže v okolí Jericha a Mrtvého moře. Vlny válečného běsnění, které se mnohokrát převalily přes Blízký Východ, způsobily jejich úplné vyhynutí. Zemědělští odborníci v 19.století pátrali po plantážích této odrůdy marně. Nalezená semena patří právě tomuto poddruhu, takže probíhající experimenty v budoucnu vedoucí snad k oživené pěstování judejských datlí by mohly mít i ekonomický význam.

Květ lotosu ořechonosného, fotoT.Voekler / CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0). Doposud nejstarší vzešlé semeno patřilo vodní rostlině lotosu ořechonosnému (Nelumbo nucifera, angl. sacred lotus). Ve dně vyschlého jezera v severovýchodní Číně leželo 1.300 let až do nálezu roku 1995. Vůbec nejstarší semena, ze kterých se podařilo získat rostliny, pocházejí ze semen sibiřské silenky (Silene stenophylla, angl. narrow-leafed campion). V roce 2007 v povodí řeky Kolymy v hloubce 38 metrů nalezli paleontologové v 70 zasypaných syslích norách pro zimní spánek na 600.000 semen silenky starých 31,800 ±300 let. Protože šlo o zásobu na zimu, syslíci semena podrtili, aby nemohla vyklíčit. Nicméně tři z nich nepoškodili syslové Parrovi (Urocitellus parryii, angl. Arctic ground squirrel) dostatečně. Klíčení tehdy začalo a vznikly zárodky (embrya) silenek. Po vyjmutí ze semen z nich in vitro vyrostly rostliny.

 

Kontinenty neexistovaly

5.3.2020
Zdroj:
Johnson, B.W., Wing, B.A. Limited Archaean continental emergence reflected in an early Archaean 18O-enriched ocean. Nat. Geosci. 13, 243–248 (2020). https://doi.org/10.1038/s41561-020-0538-9
Zdroj
Polštářový čedič typický pro podmořské erupce z australské oblasti Pilbara použitý pro analýzu izotopů kyslíku, foto Benjamin Johnson.

Před třemi miliardami let kontinenty možná neexistovaly a po celý povrch planety pokrýval bezbřehý oceán. Jde o možné vysvětlení současné koncentrace izotopu kyslíku 18 v mořské vodě. Analýza přibližně 3,24 miliardy let staré hydrotermálně přeměněné oceánské zemské kůry z oblasti Pilbara v Západní Austrálii ukázala vyšší obsah 18O než současný. Na dnešní hodnoty poklesl nejspíš v období mezi 3 až 2,5 miliardou let díky zvětrávání hornin po vzniku rozsáhlých pevnin. Minerály během zvětrávání dychtivěji reagují s izotopem kyslíku 18O, takže jeho koncentrace klesá rychleji než izotopu 16O.

Z oceánu před třemi miliardami pochopitelně mohly vyčuhovat malé kousky pevniny, jejichž vliv na množství kyslíku 18 v mořské vodě byl zanedbatelný. Pokud kontinenty před dávným časy neexistovaly, je nabíledni otázka, z čeho vznikly? Jednou z možností je, že vyvstaly z materiálu vyvrženého sopkami. Musely by jít o sopečnou činnost vpravdě gigantickou.

 

Elektřina vede teplo

4.3.2020
Zdroj:
Lu, Q., Huberman, S., Zhang, H. et al. Bi-directional tuning of thermal transport in SrCoOx with electrochemically induced phase transitions. Nat. Mater. (2020). https://doi.org/10.1038/s41563-020-0612-0
Zdroj
Uprostřed vidíme standardní krystalovou kosočtverečnou strukturu oxidu strontnato-kobaltitého, vpravo uspořádanější s dodanými kyslíkovými atomy, vlevo méně uspořádanou se zabudovanými atomy vodíku, obr.Lu, Q., Huberman, S., Zhang, H. et al. Bi-directional tuning of thermal transport in SrCoOx with electrochemically induced phase transitions. Nat. Mater. (2020).

Nikoho nepřekvapí, že elektrickým polem umíme ovládat elektrickou vodivost různých materiálů. Jde o základ moderní elektroniky. Nejnovější zjištění ukazuje, že elektrickým polem lze ovládat i vodivost tepelnou. Podrobíme-li vrstvu z oxidu strontnato-kobaltitého s kosočtverečnou krystalovou strukturou Sr2Co2O5 elektrochemické anodické oxidaci, vzroste množství atomů kyslíku v krystalové mřížce. Její uspořádanost v důsledku toho vzroste, takže tepelná vodivost naroste 2,5x. Při přepólování díky katodické redukci naroste počet vodíkových atomů v krystalové mřížce. Uspořádanost poklesne, v důsledku čehož tepelná vodivost poklesne 4x. Celkem tedy může tepelnou vodivost oxidu strontnato-kobaltitého posouvat v rozmezí jednoho řádu.

Metoda bude nejspíš fungovat i u řady dalších sloučenin. Prof.Jürgen Fleig z Universität Wien, který s objevem nemá nic společného, hodnotí: „Jde o skutečně inovativní a novátorskou metodu vkládání a odstraňování iontů kvůli změnám tepelné vodivosti. Pozorovaný jev způsobený dvěma fázovými přechody je nejen docela velký, ale rovněž vratný, což je vzrušující. Jsem také ohromen, že procesy fungují tak dobře při pokojové teplotě, protože obdobné oxidové materiály obvykle fungují při mnohem vyšších teplotách.“

 

Motolice staví armádu

3.3.2020
Zdroj:
Resetarits, Emlyn J.; Torchin, Mark E.; Hechinger, Ryan F. (2020): Supplementary material from "Social trematode parasites increase standing army size in areas of greater invasion threat". The Royal Society. Collection. https://doi.org/10.6084/m9.figshare.c.4853268.v1
Zdroj
Parazitická motolice napadající plže, foto Ryan Hechinger.

Parazitické motolice (třída Trematoda , angl. trematodes), které žijí na plžích v ústích řek, vytvářejí obdobně rozkastovaná společenství jako třeba mravenci nebo včely. Rozmnožování mají na starosti zvláště urostlé motolice, které žijí v pohlavních orgánech napadeného plže. Celou kolonii motolic, která osídlí a doslova řídí jediného plže, tvoří potomci jediné larvy. Jejich genom je totožný, takže rozmnožování lze svěřit pouze několika jedincům. „Nechtějí sdílet svého plže s jinými motolicemi, takže když jejich populace ovládne hostitele, začnou klonovat vojáky, aby zahnali potenciální útočníky,“ vysvětluje spoluautor publikace Ryan F. Hechinger z Scripps Institution of Oceanography v kalifornské La Jolle.

Častá oběť celkem 18 druhů motolic, plž Cerithideopsis californica z čeledi brakičníkovitých, foto Jerry Kirkhart from Los Osos, Calif. / CC BY (https://creativecommons.org/licenses/by/2.0) . Před konkurenčními parazity obsazeného měkkýše chrání celá armáda mnohem menších tlamatých jedinců. Nacházíme ji zejména na těch místech nebohého plže, kudy motolice pronikají do těla. Množství obránců narůstá se stoupajícím nebezpečím infekce jinou parazitickou motolicí. Vyplývá to ze studia 168 kolonií motolic šesti různých druhů v 26 lokalitách deseti různých říčních ústí v tropickém a mírném pásu. Častou obětí je plž Cerithideopsis californica, na kterém si může pochutnat 18 různých druhů motolic. „Motolice způsobují několik závažných lidských onemocnění, takže pochopení jejich biologie je pro omezení nemocí rozhodující,“ soudí Sam Scheiner, programový ředitel divize biologie životního prostředí americké National Science Foudation.

 

Sádlo z hmyzu naděláme

2.3.2020
Zdroj:
C.Delicato et al., Consumers’ perception of bakery products with insect fat as partial butter replacement, Food Quality and Preference, Volume 79, January 2020, 103755, https://doi.org/10.1016/j.foodqual.2019.103755
Zdroj
Kopulující pár bráněnek Hermetia illucens, Muhammad Mahdi Karim / GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html).

Kuchyňský tuk můžeme vyškvařit z larev mouchy bráněnky Hermetia illucens (angl. black soldier fly larvae). Čeleď bráněnkovitých (Stratiomyidae) patří do řádu dvoukřídlých (Diptera). Jeho příslušníky obvykle označujeme jako mouchy, pro které je charakteristický jediný pár křídel. Experti na entomofagii (pojídání hmyzu) z Ghentské univerzity zjistili, že až čtvrtinu másla v proslulých belgických vaflích lze nahradit hmyzím tukem, aniž by 344 účastníků experimentu zaznamenalo rozdíl v chuti. Hmyzí tuk nevyniká zvláště lahodnou chutí, je spíše nijaký. Z osobní zkušenosti mohu říci, že neochucená smažená larva chutná jako nedostatečně vyškvařený škvarek. Máte pocit, že sádlo vám teče po bradě a jinak nic. Rozhodně nelze hovořit o sebemenší odporné chuti. Náhrada másla v těstě tukem z hmyzu funguje jako náhrada jakýmkoli jiným odlišným tukem nevýrazné chuti.

Larvy bráněnky Hermetia illucens  dorůstají až 2,5 cm, foto MD-Terraristik – Laut [1] ist Dennis Kress Mitinhaber des Unternehmens/Public domain.Podle šéfky výzkumu Daylan A.Tzompa-Sosa je pojídání hmyzího tuku prospěšnější než cpát se máslem: „Hmyzí tuk obsahuje kyselinu laurovou, která má pozitivní nutriční vlastnosti, protože je stravitelnější než máslo. Kyselina laurová CH3(CH2)10COOH má navíc antibakteriální, antimikrobiální a antimykotické účinky. To znamená, že je například schopna bez ohrožení eliminovat různé viry, bakterie nebo dokonce houby v těle.“ Tuk získáme homogenizací vykrmených larev s vodou a odstředěním. V regálech obchodů na něj zatím nenarazíme, protože je příliš drahý. Snížení ceny přinese až velkovýroba. Díky vysokému obsahu proteinů (42%) užíváme larvy bráněnek zatím jako krmivo pro zvířata.

 

Není panda jako panda

1.3.2020
Zdroj:
Y.Hu et al., Genomic evidence for two phylogenetic species and long-term population bottlenecks in red pandas, Science Advances 26 Feb 2020: Vol. 6, no. 9, eaax5751, DOI: 10.1126/sciadv.aax5751
Zdroj
Čínská panda červená požírající bambus, foto saska01 / CC BY-SA (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/).

Panda červená (red panda) není druh jediný, nýbrž druhy dva. Studie genomu 65 jedinců zřetelně ukazují, že jde o dva odlišné druhy s rozdílnou fylogenetickou historií. Hranici mezi nimi tvoří řeka Salween, čínsky Nu (Nujiang), která velmi přibližně kopíruje východní hranici Barmy. Himalájská červená panda (Ailurus fulgens, angl. Himalayan red panda) žije v Nepálu, Bhútanu, severní Indii a Barmě, v Tiberu a na západě čínské provincie Jün-nan. Čínská červená panda (Ailurus styani, angl. Chinese red panda) přebývá v provinciích Jün-nan a S’-čchuan.

Himalájská červená panda v Zoo Praha, foto Vachovec1 / CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0). První autor publikace Yibo Hu ze Zoologického ústavu Čínské akademie věd podle agentury Reuters uvádí: „Abychom zachovali genetickou jedinečnost obou druhů, měli bychom se vyhnout jejich křížení v zajetí. Křížení mezi druhy může poškodit genetické adaptace již zavedené pro jejich lokální habitat. Himálajská červená panda má na obličeji více bílé, zatímco obličej čínské červené pandy je červenější a méně bílý. Pruhy na ocase čínské červené pandy jsou výraznější než u himálajské červené pandy, přičemž tmavé jsou výrazněji tmavočervené a bledé prsteny bělavější.“

Panda velká, předmět čínské pandí diplomacie, foto J. Patrick Fischer / CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0). Evoluce obou druhů měla odlišný průběh. Čínská panda červená zažila jedno rozsáhlé období expanze a prošla dvěma úzkými profily (bottleneck). Himalájská panda červená málem vyhynula dokonce třikrát. Pandy červené z čeledi malých pand (Ailuridae) jsou jen vzdáleně příbuzné s mnohem známější pandou velkou (Ailuropoda melanoleuca, angl. giant panda) z čeledi medvědovitých (Ursidae). Všichni patří do řádu šelem (Carnivoara).

akademon.cz 11.12.2016: Dva motáci z jednoho

akademon.cz 14.4.2002: Genetické testy odhalily nový druh vorvaňovce

 

Diskuse/Aktualizace